Článek
V Melbourne se devatenáctiletá Linda Nosková dostala do svého prvního grandslamového čtvrtfinále, když vyřadila i světovou jedničku Igu Šwiatekovou. Myslíte si, že se od ní dočkáme velkých titulů?
Svým způsobem je teď situace v ženském tenise otevřenější než kdykoli předtím. Podívejte se, co se tady stalo. Brzy vypadly Iga i Rybakinová. Samozřejmě je tu pořád Aryna Sabalenková, Coco Gauffová, ale všechno je mnohem nepředvídatelnější. A mladé Češky čerpají z velké tenisové historie, kterou u vás máte. V České republice jste prostě talentovaní ve hledání vynikajících sportovců a šampionů. Mezi ženami i muži. Na grandslamech vidíme spoustu vašich hráčů, kteří mají víru v úspěchy, jakých dosáhli jejich předchůdci. To je důležité.
Český mužský tenis po konci Tomáše Berdycha chvíli stagnoval, ale je tu nová generace. Zaujal vás z ní někdo?
Máte teď několik opravdu dobrých hráčů. A kdo se mi líbil? Tomáš Macháč. Takhle daleko se na grandslamu ještě nikdy nedostal. Porazil úžasným způsobem Francise Tiafoea. A stále je to mladý kluk.
Hodně se čeká od Jakuba Menšíka. Má podle vás na špičku?
Je mu teprve 18 let a už vyřadil Denise Shapovalova a pět setů se rval s Hubertem Hurkaczem, který má momentálně asi nejlepší servis na okruhu. Už na US Open Menšík prošel do třetího kola a bude se jen zlepšovat.
Mluví se o nastupující tenisové éře, ale mužům i ve 36 letech stále vládne Novak Djokovič. Jak dlouho podle vás ještě může sbírat grandslamové tituly?
Tak to nevím. Vlastně se divím, že se mu to teď daří tak dobře. Ale strávil jsem s ním nějaký čas a on opravdu nenechává kámen na kameni ve snaze být lepším hráčem i člověkem. Neuvěřitelně na sobě pracuje a dělá všechno, aby ze sebe dokázal dostat to nejlepší. Tenhle typ disciplíny možná tolik neměl, když byl mladší, ale je to úžasná věc, zvláště když máte za sebou tolik úspěchů. Obětuje toho hodně. Má rodinu a je od ní delší dobu pryč. Je opravdu úžasné, čeho jsme svědky. Měli bychom se to snažit docenit, dokud se to děje, protože až se ohlédneme zpět, bude to něco ohromujícího.
Souhlasíte s tím, že po ukončení Djokovičovy kariéry bude dominovat trio Carlos Alcaraz, Jannik Sinner, Holger Rune?
Rune má ještě dost práce. Bude zajímavé sledovat, jestli mu Boris Becker dokáže pomoct. Momentálně je o krok pozadu za těmi dvěma borci, ale vypadá to, že tihle tři opravdu převezmou štafetu po Novakovi.
Na Australian Open jste se jako hráč představil jen párkrát. Jaký jste měl k tomuto turnaji vztah?
Z mého pohledu bylo důležitější hrát Davis Cup. Dříve jsme taky měli každoročně Turnaj mistrů v New Yorku, který se konal jen několik týdnů po Australian Open. Musíte si uvědomit, že když jsem na Tour začínal, tak se v Austrálii hrálo o Vánocích. Rodiče věděli, že pořád cestuji, tak chtěli, abych byl na svátky doma. Nemělo to prostě takový význam, protože se vás lidé pořád neptali, kolik máte grandslamů, moc je to nezajímalo.
Kdy jste vzal Austrálii na milost?
Po několika letech mi byla nabídnuta garance, když budu hrát Australian Open. Takže pořadatelům dávám kredit… Udělali akci, kam jezdí všichni nejlepší hráči, změnili povrch, vytvořili mnohem lepší zázemí. Předtím to bylo něco jiného. Tehdy jsem si říkal, proč bych měl hrát, když ostatní špičkoví hráči nehrají? Teď už se mě nikdo neptá, kolik jsem vyhrál Davis Cupů. Chtějí vědět jen to, kolik jsem vyhrál grandslamů. Což je smutné, že to lidé považují za jediné kritérium. Náš sport je víc než jen velké tituly. A ještě mám poslední poznámku k Australian Open. Stále si myslím, že je to pro hráče trochu těžké, když se koná na úplném začátku roku. Máte jeden zahřívací turnaj, maximálně dva a pak hned musíte hrát takhle brzy grandslam. Svým způsobem je to asi dobře, že je to v něčem zajímavější. Ale já vždycky chtěl, aby se hrálo až v únoru nebo v březnu, aby měl člověk víc času se připravit.