Článek
Tři porážky se silnými týmy Španělska, Austrálie a Francie po loňských hodech a postupu na finálový turnaj do Malagy zamrzely. Bouři kritiky ale vyvolalo hlavně Navrátilovo neprozíravé rozhodnutí odcestovat do Valencie pouze se čtyřčlennou sestavou. Teď už bývalý kapitán vůbec nepředpokládal, že by to měl být problém. Po olympiádě a US Open se ale sichrovat měl. Že to neudělal, ho v konečném důsledku stálo místo.
Novou jedničku Tomáše Macháče, který během sezony naskočil do 80 zápasů, už první hrací den skolily křeče. A když onemocněl Jiří Lehečka, zkáza byla za dveřmi. Z Navrátila si začali utahovat fanoušci, pustili se do něj někteří bývalí hráči. O českém fiasku a Macháčově skreči po jednom gamu se posměšně psalo v zahraničí.
Nyní už bývalý kapitán českého daviscupového týmu Jaroslav Navrátil
„Minulý rok, když jsme tu vyhráli 9:0 (na zápasy) ve čtyřech, jsem žádné podobné komentáře a vyjádření neslyšel. Nikdo s tím neměl problém. Teď, jak to ve vrcholovém sportu a životě chodí, tak když se nedaří, je každý generál a každý je chytrý,“ ohradil se Lehečka.
V tu dobu už ale nové předsednictvo Českého tenisového svazu s jeho šéfem Jakubem Kotrbou, Petrem Pálou a Martinem Hynkem mělo vyhlédnutého Berdycha. A i když Navrátil vyjádřil touhu ve funkci pokračovat, jeho kapitánské dny byly sečteny.
V tiskové zprávě, kterou ČTS po Navrátilově konci rozesílal, se píše o rozvoji českého tenisu do roku 2028 i reakci na aktuální dění ve Valencii, které Kotrba sledoval na vlastní oči. Rychlost Navrátilova konce ale byla vůči prošedivělému dlouhánovi až nedůstojná. A Kotrbovo vyjádření, že „jistě najdeme příležitost, kdy mu… před plnou halou spolu s fanoušky poděkujeme,“ vypadá spíš jako rýpnutí do otevřené rány.
Jaroslav Navrátil dává instrukce Jakubu Menšíkovi na Davis Cupu 2024.
Navrátil měl ve svém prvním zápase (baráži v Nizozemsku 2006) v sestavě ještě Jiřího Nováka. Hlavní porce úkolů v Davis Cupu pak byla navalena na Berdycha a po návratu do týmu v roce 2007 i Radka Štěpánka. Přišlo první velké finále v Barceloně 2009, triumf z Prahy 2012, další rok obhajoba v Bělehradu. To byl vrchol Navrátilovy éry, během níž často upozorňoval, že po Berdychovi a Štěpánkovi nedorůstají stejně výjimeční hráči.
Jakmile se objevila nová generace kolem Lehečky, Macháče a Jakuba Menšíka, chytil kapitán druhou mízu a hned měl zase větší apetit s týmem něco dokázat. Loni se to ve Valencii povedlo, letos nastal výbuch.
K Navrátilovým neduhům občas patřilo, že neodhadl míru. A dráždil svými, mírně řečeno, nediplomatickými, o to ale upřímnějšími výroky směrem k hráčům. Asi není úplně divu, že se do jeho kritiky pustili bývalí členové týmu Jan Hájek a Lukáš Rosol. „Od nich to ale neberu. Jeden hraje v Německu deset let a vůbec se o český tenis nezajímá, druhý skončil s kariérou a nedovedu si ho představit jako trenéra,“ mračil se Navrátil.
Jaroslav Navrátil s vlajkou České republiky na Davis Cupu 2024
Pravda je, že v současném daviscupovém týmu se rozevíraly i generační nůžky. Na jedné straně hráči, kterým je kolem dvaceti, na druhé o více než čtyřicet let starší kapitán. S osmatřicetiletým Berdychem tak na lavičku přijde čerstvá krev, mocná inspirace a jistě i nekonečný respekt. Vždyť pouze Jan Kodeš toho v české daviscupové historii odehrál víc než nový kapitán, dlouholetý člen top 10.
Když Berdych v Srbsku slavil druhý zisk salátové mísy, padla otázka, zda je pro něj důležité, aby na jeho úspěchy v týmové soutěži navázaly další generace. Tehdy vypadal, že se tím nějak extra netrápí. Po jedenácti letech má možnost ukázat, že mu budoucnost českého tenisu lhostejná opravdu není.
