Článek
„Už se asi nezvednu," prohlásila sedmadvacetiletá Martincová, když po zápase usedla při tiskovce na pohovku.
„Začátek byl uspěchanej," pravila sebekriticky. „Jil ale hrála neskutečně, a hrozně blbě se mi to sešlo. Vždycky se to překlopilo na její stranu. Ale pak jsem si řekla, že i když jsem dole, tak budu hrát míč po míči a hlavně budu sbírat gamy. Nebudu upjatá, že ji jdu vystřílet z kurtu."
A začala tak zápas s 36. hráčkou světa obracet. Podobně jako v půlce září v Portoroži, kde s Britkou Harriet Dartovou z úvodních deseti gamů utkání vyhrála jen jeden. Ovšem i ze stavu 0:6, 1:3 se dá vyhrát, přesvědčila se Martincová.
Svým výkonem tak navázala na loňské ostravské představení, kdy na turnaj přijela opravdu hodně vyšťavená, ale ve všech zápasech šla na krev, a nakonec si zahrála čtvrtfinále. V utkáních s Kateřinou Siniakovou a Anastasijí Pavljučenkovovou navíc vyhrála tři tie breaky, takže po duelu s Teichmannovou má jejich ostravskou bilanci v hlavní soutěži 5:0!
Tereza Martincová na tiskové konferenci v Ostravě po skončení zápasu.
„Asi nějaké kouzlo. Musím to zaklepat, aby se to neotočilo," řekla Martincová. V celé sezoně je přitom ve zkrácených hrách na skóre 8:13.
„Hrála jsem hrozně moc tie breaků s výbornými hráčkami a moc se mi to nepovedlo překlopit na moji stranu," připomněla duely s Badosaovou, Raducanuovou, Azarenkovou, nebo Karolínou Plíškovou. „Bohužel jsem se dostala na pozici, kdy hraju s těmi nejlepšími hned na začátku turnajů. A v těch nejtěžších momentech jsou soupeřky zkušenější a víc si toho dovolí," přemítala 78. hráčka světa.
Jenže Ostrava, to je pro Martincovou srdcovka.
„Nevím, čím to je, že i když jsem z Prahy, tak v Ostravě se mi hraje o dost líp, nechápu," pousmála se. „Sice jsem loni (na Spartě) byla ve finále, ale na rovinu: moje soupeřky tam nebyly úplně nejlepší, až na Báru Krejčíkovou, se kterou jsem pak prohrála. Snad nikdy jsem v Praze nesehrála dobrý zápas. S Ostravou se to nedá srovnat. Je to hrozný rozdíl, cítím se tu o dost líp, uvolněně," tvrdila vítězka a děkovala divákům, kteří vydrželi v hledišti až do půl dvanácté, kdy proti Švýcarce proměnila čtvrtý mečbol.
„Lidi mi dávali sílu a já to chtěla ukončit ve dvou setech," netajila se Martincová, která podstatnou část sezony bojuje s bolestí v kolenu.
„Někdy vypadám naprosto nemohoucí, ale zvednu se a jdu do toho znova. Ty potíže ale nevyřeším hned, je to hodně nárazové, že mě to začne bolet, pak se to ustálí. Je to taková bodavá bolest v těch nejtěžších pozicích."
Před utkáním s Teichmannovou však prášky proti bolesti vysadila. „Přišlo mi, že mě to uspává a mám horší reakci. Riskla jsem to a trpěla jsem, protože pod prášky hraju tři čtvrtě roku. Sice jsem prohrávala 1:5, ale vyhrála jsem a mělo to nějaké plusové body."
Příště bude Martincová měřit síly se světovou trojkou Estonkou Anett Kontaveitovou, se kterou má bilanci 0:3 a naposled na ni před týdnem v Tallinnu uhrála jen tři gamy.
„To se mi nesešlo, Anett hrála neskutečně, v hale je hodně sebevědomá. Já chci ale odehrát dobrý zápas," vyhlásila Martincová. V Ostravě se jí to každopádně daří.
