Článek
A pro svůj kousek si snad nemohl vybrat lepší kulisy. Finále prestižního turnaje v Key Biscane proti věčnému rivalovi Ivanu Lendlovi, jenž tou dobou už dva roky trůnil na pozici světové jedničky.
Za stavu 5:5 ve třetí sadě a shodě při Lendlově servisu jej krajan vyhnal razantním křižným bekhendem téměř na tribunu, ale Mečíř dokázal míček poslat do kurtu nejen kolem sítě, ale zároveň obstřelil i síťového rozhodčího a sběrače míčků. Lendl byl neprůstřelnou obranou slovenského rodáka tak zaskočený, že skvěle rozehranou výměnu, která trvala přes 40 sekund, zakončil chybou z bekhendu.
Mečíř, přestože ve třetím setu prohrával už 1:4, v koncovce Lendlovi servis sebral a finále dotáhl k vítěznému konci. Připsal si tak svůj jediný triumf v celkem šesti vzájemných zápasech.
„Tohle je největší turnaj, jaký jsem kdy vyhrál. Jsem šťastný," jásal tehdy Mečíř. „Skvěle se pohyboval a sázel mi míčky do volných prostorů. Já jsem kazil lehké údery, což bylo frustrující," přiznal Lendl.
Samotář Mečíř tehdy zejména v zámoří působil v tenisové branži jako podivín. Turnaje objížděl bez trenéra a s nikým se moc nebavil. I Boris Becker o něm prohlašoval, že je „divný".
Rok před triumfem v Key Biscane vyřadil Mečíř v semifinále US Open právě Beckera a následně prohrál s Lendlem finále. Před novináři se během svého úspěšného tažení nijak netajil tím, že se mu na amerických turnajích moc nelíbí. „V Evropě to mám radši. Kluby jsou hezčí a servis lepší. A když prohraju, tak můžu být rychle doma," řekl tehdy deníku New York Times.
List tehdy v roce 1986 mimo jiné zdůraznil, že se stalo vůbec poprvé v historii, že v obou finále US Open nebude ani jeden hráč narozený ve Spojených státech. Všichni finalisté (kromě Lendla a Mečíře také Helena Suková a Martina Navrátilová) se narodili v Československu.
