Je tenis na trávě přežitek? Hlavně se nezranit. Stěžovali si Djokovič i Federer

Předchozí věty vyšly před dvěma lety v článku zveřejněném v magazínu The Conversation. A letošní první dny Wimbledonu daly tehdy zveřejněným argumentům za pravdu.

Jen šest gamů stačila odehrát v úvodním kole grandslamová rekordmanka Serena Williamsová, která po uklouznutí a pádu musela vzdát souboj s Běloruskou Sasnovičovou. O rozhodující set přišli i diváci sledující duel osminásobného šampiona z All England Clubu Rogera Federera. Jeho francouzský protivník Adrian Mannarino také doplatil na nestabilní povrch a vzdal.

Světový hráč č.1 Novak Djokovič prohlásil, že si nepamatuje, že by v zápase tolikrát upadl, jako se mu to přihodilo v utkání první rundy s Britem Jackem Draperem.

Pod zatahovací střechou na centrkurtu jsou podmínky vzhledem ke kumulující se vlhkosti ještě složitější.

„Musíte být opravdu velmi, velmi opatrní. Klouže to," připustil Federer. „Hlavně v prvních kolech je to problém. Klíčové je zvládnout úvodní zápasy, pak už je povrch většinou tvrdší a lépe se na něm pohybuje," porovnával devětatřicetiletý Švýcar.

Wimbledonský turnaj je zhmotněnou tradicí. Hraje se od roku 1877. Travnaté kurty, bílé oblečení, klanění královské lóži, jahody se šlehačkou...

„Od začátku jsem hrála hrozně ráda na trávě. Bylo to pro mě přirozené a vyhovovalo to mému stylu. Cítila jsem se dobře, ale viděla jsem, že ostatní hráčky na trávě mají problémy," líčila v jednom ze svých posledních rozhovorů Jana Novotná, wimbledonská vítězka z roku 1998 a bývalá trenérka letošní šampionky z French Open Barbory Krejčíkové.

„Chybí mi větší pestrost. To, jak na trávě padal a skákal Boris Becker, jak se Ivan Lendl snažil hrát neuvěřitelně zezadu. Nebo jak Martina Navrátilová hrála servis-volej. Není v tom zábava, která tam předtím nechyběla," tvrdila Novotná.

Hra se však zrychlila, údery jsou tvrdší. K síti se hrne jen minimum hráčů. Složitější pohyblivost na trávě je jedním z důvodů.

Zatímco na Australian Open přešli z trávy na tvrdý povrch už v roce 1988, Wimbledon takovou debatu vůbec nepřipouští.

Po zranění Williamsové a Mannarina vydali pořadatelé z All England Clubu prohlášení následujícího znění: „Po úvodní dva dny jsme zaznamenali nejdeštivější počasí za poslední dekádu, což vyžadovalo dlouhodobé uzavření střech na centrkurtu a kurtu číslo 1."

Problém je ale v tom, že na různých místech dvorce jsou různé podmínky. Od suchých míst po ta velmi kluzká.

„Vlastně od začátku jsem nebyl schopen změnit směr," stěžoval si Mannarino.

„Můj hlavní cíl je nezranit se tady," připustila i šampionka z Paříže Krejčíková. Podobné hlasy znějí z hráčského pelotonu čím dál častěji.

Od roku 2013 nepatří Wimbledon mezi oblíbená místa Bělorusky Viktorie Azarenkové. Při úderu od základní čáry levá noha podklouzla, pravá zůstala stát a koleno to nevydrželo. Náběh na síť ukončil v roce 2017 sezonu bývalé spoluhráčce Lucie Šafářové Bethanie Mattekové-Sandsové. Její zoufalý křik po hrůzném zranění kolena na kurtu číslo 17 budil očité svědky ze spaní.

Travnatá sezona je kraťoučká. Se zraněnými kotníky a koleny se ale vynucené pauzy hráčů a hráček prodlužují. Ano, tenista se může ošklivě zranit na antuce i na betonu. ‚Šmiklavý' zelený povrch tomu ale nahrává o něco víc.

"Trávníky ve Wimbledonu vypadají krásně, ale je čas se od nich začít držet dál," psalo se v Anglii už před dvěma lety.