Článek
Jana Novotná se narodila 2. října 1968 v Brně, kde také začala, na popud trenérky a zdravotní sestry Ludmily Plchové, hrát tenis v Moravské Slavii. Podle trenérky byla Jana pohybově nadaná a tenis se naučila hrát poměrně brzy. Navíc byla po otci, který byl úředníkem, velmi ambiciózní.
K většímu tenisu Jana přičichla v Přerově, kam ji ve čtrnácti letech přivedl trenér Petr Huťka. Vstup do světového tenisu byl u Jany vskutku raketový. Na profesionální okruh WTA vlétla v roce 1987 a již o rok později, ve svých 19 letech, dokázala získat stříbro na olympiádě v Soulu 1988 ve čtyřhře s Helenou Sukovou.
S tou pak dosáhla několika skvělých výsledků, včetně triumfu na Wimbledonu a v roce 1990 se stala světovou jedničkou v deblu. V té době ji také začala trénovat Hana Mandlíková.
Na rameni vévodkyně z Kentu a dobytí Wimbledonu
A právě pod vedením bývalé úspěšné hráčky se Novotná začala prosazovat také ve dvouhře. Své první finále Grand Slamu si zahrála v roce 1991 v Austrálii, kde prohrála s Monikou Selešovou. Novotná nejvíce milovala Wimbledon, kde se v roce 1993 (v té době již byla trojnásobnou vítězkou travnatého turnaje ve čtyřhře a mixu) probojovala do slavného finále dámské dvouhry. Zápas, ve kterém Novotná vedla nad legendární Steffi Grafovou 4:1 a 40:0 v rozhodujícím setu, bohužel prohrála, její následný pláč do ramene vévodkyně z Kentu se však navždy zapsal mezi ikonické momenty travnatého turnaje.
Vévodkyně musela Janu Novotnou znovu utěšit o čtyři roky později, když brněnská rodačka ve finále prohrála s Martinou Hingisovou. Řekla jí však, že napotřetí to jistě vyjde. A měla pravdu.
Do finále nejslavnějšího turnaje se Novotná probojovala o rok později znovu, tentokráte se jí postavila do cesty Francouzka Nathalie Tauziatová. Česká hráčka v zápase dominovala a za velkého fandění publika zvítězila ve dvou setech. Novotná tak získala první a zároveň jediný titul z Grand Slamu ve dvouhře.
V té byla Novotná na světovém žebříčku nejvýše druhá (1997), vedle Wimbledonu vyhrála také Turnaj mistryň (1997 v Paříži) a bronz na olympiádě v Atlantě (1996). Ve čtyřhře získala absolventka brněnského gymnázia 12 grandslamových titulů, dvě olympijská stříbra (1988, 1996) a pětkrát byla zvolena nejlepší deblistkou okruhu WTA.
V roce 1994 vyhrála s Petrem Kordou pro Českou republiku Hopmanův pohár, v roce 2005 byla přijata do Mezinárodní tenisové síně slávy. Kariéru Jana Novotná ukončila po zranění kotníku na French Open v roce 1999, kdy byla třetí hráčkou světa ve dvouhře a první ve čtyřhře.
Její osudové ženy - Hana Mandlíková, Martina Navrátilová a Iwona Kuczynská
S Hanou Mandlíkovou spolupracovala Jana Novotná skoro 10 let a veřejně se tušilo, že spolu mají nejen profesionální, ale také osobní, citový vztah.
Dokonce spolu žily v Antverpách, o to více překvapivý byl jejich náhlý a tajemný rozchod.
Martina Navrátilová byla pro Janu Novotnou velkým vzorem, nijak blízké si však během kariéry nebyly. To se radikálně změnilo, když Navrátilové diagnostikovali rakovinu. Novotná se stala její oporou a největší kamarádkou, v roce 2010 spolu začaly nastupovat na turnajích veteránek.
V té době se Novotná přestěhovala z Floridy zpátky do Česka, kde se usadila s bývalou tenistkou Iwonou Kuczynskou. O jejich vztahu však nikdy veřejně nemluvila.
Rakovina byla až do smrti tajemstvím
Po konci aktivní kariéry působila Novotná jako spolukomentátorka tenisu na stanicích BBC a Eurosport, krátce působila jako trenérka francouzské hráčky Marion Bartoliové nebo Barbory Krejčíkové.
V roce 2015 jí byla diagnostikována rakovina, které po těžkém boji 19. listopadu 2017 podlehla. Rozloučení s Janou Novotnou se konalo o osm dní později, následně byla pohřbena do rodinné hrobky v Židlochovicích. Veřejnost o její nemoci vůbec nevěděla.