Český vítěz French Open Jan Kodeš - miláček Pařížanů

Jan Kodeš se narodil 1. března 1946 v Praze do sportovně nadané rodiny. Jeho otec byl aktivním sportovcem - vyhrál mistrovství republiky v kolové a v pozemním hokeji reprezentoval. Tenis hrál jen rekreačně, jeho manželka na úrovni pražského přeboru. Mladý Jan začal hrát tenis v sedmi letech v prostorách Čechie Karlín, kolem roku 1957 přestoupil do tenisového oddílu na Štvanici, kde při turnajích pomáhal také jako sběrač míčků.

Celé mládí se kromě tenisu aktivně věnoval také fotbalu, v dresu Dukly Karlín hrál nejvyšší dorosteneckou ligu.

Zlom nastal v jeho osmnácti letech, kdy vyhrál Pardubickou juniorku (MČR staršího dorostu). V dalších dvou letech byl tahounem juniorské reprezentace, která dvakrát zvítězila na Galeově poháru (evropský juniorský Davis Cup). V roce 1966 se Jan Kodeš stal mistrem ČSSR v kategorii dospělých, čímž započal svou dvanáctiletou dominanci v českém tenise. V letech 1966 - 1978 byl českou jedničkou, vystřídal ho až Ivan Lendl.

Kromě tenisových kurtů bojoval také na půdě akademické - vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze.

Svůj debut v týmové soutěži si Jan Kodeš odbyl v roce 1966, kdy nastoupil do dvou singlů a jednoho deblu proti Rakousku. Všechny zápasy vyhrál. V daviscupovém týmu nastupoval pravidelně až do roku 1980 a dodnes drží československý/český rekord v počtu vítězných zápasů. S národním týmem byl ve finále soutěže v roce 1975, tehdy však ČSSR prohrála s domácím Švédskem. Jediný daviscupový triumf si Kodeš připsal v roce 1980, kdy Čechoslováci v Praze porazili Itálii. Kariéru končící Kodeš do finále nenastoupil, jeho posledním zápasem byla čtyřhra s Ivanem Lendlem ve čtvrtfinále soutěže proti Rumunsku.

Jan Kodeš v Davis Cupu celkově nastoupil k 39 mezistátním utkáním, hrál 96 zápasů (60 dvouher a 36 čtyřher) a vyhrál 59 z nich. V letech 1982 - 1987 byl nehrajícím kapitánem týmu. V roce 1994 byl zvolen prezidentem Českého tenisového svazu, kde působil do roku 1998.

Své největší kariérní úspěchy zaznamenal Jan Kodeš na začátku 70. let, kdy vyhrál dvakrát French Open a jednou Wimbledon. Triumf na Roland Garros v roce 1970 byl podle samotného Kodeše hodně vydřený. Pražský rodák nastupoval do turnaje jako sedmý nasazený hráč a během něj musel dvakrát odvracet nepříznivý stav 1:2 na sety, nejprve proti Ionu Tiriacovi z Rumunska a poté v semifinálové bitvě s domácím Georgesem Govenem. Ve finále se mu postavil Chorvat Željko Franulovič, kterého Kodeš porazil ve třech setech 6:2, 6:4 a 6:0.

Při pařížské obhajobě v roce 1971 byl Kodeš jako nasazená jednička největším favoritem turnaje. Tehdejší antukový specialista sice musel v zápase o čtvrtfinále znovu odvracet stav 1:2 na sety proti domácímu Francoisi Jaufrettovi, ve zbytku turnaje však působil jistě a po finálovém vítězství nad pozdější světovou jedničkou Iliem Nastasem z Rumunska 3:1 na sety titul na French Open obhájil. Na třetí titul v řadě již Jan Kodeš nedosáhl, v roce 1972 prohrál ve čtvrtfinále s Francouzem Proisym v pěti setech.

Největším triumfem Kodešovy kariéry přišel o rok později, překvapivě na travnatém povrchu ve Wimbledonu. Český reprezentant vyrůstal na antuce a v počátcích seniorské kariéry měl na jiném povrchu problémy. Postupně však úspěchy přišly i na travnatém povrchu Wimbledonu a US Open. V roce 1973 byl Wimbledon poznamenán neúčastí řady špičkových hráčů, a to z důvodu neshod mezi čerstvě vzniklou Asociací tenisových profesionálů (ATP) a Mezinárodní tenisovou federací (ITF).

Po odhlášení jednaosmdesáti hráčů, včetně favoritů jako byli Stan Smith, John Newcombe, Arthur Ashe nebo Ken Rosewall, byl Kodeš nasazená dvojka. Nejtěžší zápasy turnaje odehrál Kodeš ve čtvrtfinále a semifinále, kde musel do pátého setu proti Vijayovi Armitrajovi, respektive Rogeru Taylorovi. Finálovým soupeřem byl Kodešovi rodák z Gruzie reprezentující Sovětský svaz - Alex Metreveli. Toho Kodeš porazil ve třech setech, a stal se prvním československým reprezentantem, jež slavný turnaj dokázal vyhrát.

V roce 1988 byla Janu Kodešovi Mezinárodní tenisovou federací (ITF) udělena „Cena za rozvoj tenisu,“ o dva roky později se stal teprve druhým Čechem, který byl uveden do Mezinárodní tenisové síně slávy, a doplnil tak Jaroslava Drobného (který však po emigraci reprezentoval Egypt). Dnes je členem komise pro udělování zlatého vyznamenání ITF (Golden Achievement Award), sedí také v nominační komisi pro vstup do Mezinárodní síně slávy.

V roce 1973 získal cenu „Sportovec roku“ a dlouho byl jediným tenistou, jež tuto cenu získal. Napodobila ho až Petra Kvitová v roce 2011, v rámci tohoto galavečera obdržel Kodeš Cenu Emila Zátopka, a byl tak uveden mezi české sportovní legendy. V roce 2013 pak obdržel cenu Českého klubu fair play. Dvanáct let byl také ředitelem turnaje ATP Tour v Praze (1987 - 1998).

Jan Kodeš má dvě sestry - Vlastu a Annu. Vlasta Vopičková roz. Kodešová je bývalou československou reprezentantkou v tenise, čtvrtfinalistkou French Open a Wimbledonu. Bývalý čtvrtý hráč světového žebříčku je jednou rozvedený a z prvního manželství má syna Jana a dceru Terezu. Rozvodový proces bývalého tenisty se vlekl přes dvacet let a Kodeš kvůli tomu dokonce vysoudil přes 700 tisíc korun. Se současnou partnerkou Martinou Schlonzovou má dceru Aničku.

Jeho syn Jan Kodeš mladší je také bývalým tenistou. Juniorský mistr ČSR z roku 1989 vyhrál tři Challengery, jednou ve dvouhře a dvakrát ve čtyřhře.

V roce 2006 vyšla kniha Petra Koláře s názvem Jan Kodeš - Tenis byl můj život. V roce 2014 podstoupil Jan Kodeš úspěšnou transplantaci srdce.