Článek
Sevilla (od našeho zpravodaje) - Po odpoledním tréninku na sebe natáhla týmovou teplákovku, posadila se v místnosti pro tiskovky a dvacet minut soustředěně mluvila nejen o finále Billie Jean King Cupu, ale také o hektickém závěru povedené sezony i obavách ze zranění.
V týmu už si z vaší výdrže dělají legraci, že jste jako Terminátor. Jak se vám to zamlouvá?
Letos jsem to ještě neslyšela (směje se). Jsem jen ráda, že to takhle holky vnímají. Myslím si, že tam nechám všechno. Určitě mám výhodu v tom, že přelety a časové posuny mi nedělají problém. Je to velké štěstí. Nicméně vždycky ráda reprezentuji Česko a jsem ráda, že jsem zdravá a můžu být ten Terminátor…
Turnaje v Hongkongu a v Číně jste odehrála na maximum, pak Cancún a hned na to Sevilla. Jak se cítíte?
Určitě to jednoduché není. Ale musím říct, že se cítím dobře. Po deblu se Švýcarkami jsem byla dost unavená, cítila jsem záda. Vyspala jsem se a ráno jsem byla fresh. Nechci nic zakřiknout, ale vše je dobré.
Specialistka na Američanky, to zní taky dobře, ne?
Nikdy nezapomenu hlavně na finále 2018 s USA před plnou O2 arénou. Velká škoda, že se formát změnil a my o tohle přišly. Na žádném jiném turnaji jsem takovou atmosféru nezažila. Lidi mě hnali, stáli za mnou, já byla strašně nervózní, protože jsem jim chtěla dokázat, že na to mám. Když se mi nedařilo, podrželi mě. Jsem vděčná, že jsem něco takového mohla zažít.
Tehdy jste vyhrála obě dvouhry, rozhodující bod jste získala proti Sofii Keninové, které jste utekla z mečbolů. Teď byste si mohly dát reprízu ve Španělsku.
Američanky mají z čeho vybírat. Ale i my máme skvělou sestavu, máme spoustu holek v top 30. Kdokoliv nastoupí, tak je může porazit. Záleží samozřejmě na tom, jak se to celé sejde.
Proti USA podruhé za sebou hrajete rozhodující zápase už ve skupině, není to škoda?
Co k tomu říct. Vypadá to, že si s tím někdo zase pohrál. (směje se) Bohužel to musíme přijmout tak, jak to je. Říkáme, že je to těžká skupina, ale ony to budou mít stejně. Nejsou nadšené, že jdou na nás. Dá se to ale otočit. I ony chtějí, i od nich se něco očekává. Není to ani pro ně nic jednoduchého.
Po čtvrtečním zápase se Švýcarkami můžou být Američanky unavenější.
Mohou. Ale kdo nastoupí ve čtvrtek, nemusí nastoupit v pátek. Mají nám určitě co oplácet.
V novém systému soutěže jste zatím trofej nezískaly. Je to teď pro vás velká motivace?
Byli jsme jednou z mála zemí, která má všechny hráčky kvalitní. Teď je to postavené tak, že stačí mít v týmu jednu skvělou tenistku. A když se hraje v deblu bez výhod a super tiebreak, tak se může stát cokoliv. Nemusíte mít celý tým našlapaný, stačí jedna, která to podrží. A my byly jedna z mála zemí, kdy naše dvojka byla schopná porazit jedničku soupeřek.
S Bárou Krejčíkovou tenhle systém gamů bez výhod moc nemusíte, že?
Snižuje to rozdíly. Proč se to teda nehraje i v singlu? Může se fakt stát cokoli.
Singlový konec roku se vám ovšem vyloženě povedl. Jeden týden finále v Hongkongu, další pak triumf v Nan-čchangu.
Nečekala jsme to vůbec. Bojovala jsem, abych se udržela ve stovce. Ale už v Americe jsem se cítila dobře, jenže americká šňůra se mi nepovedla. Byla jsem z toho dost nesvá. Ale všichni mě podporovali a jsem moc ráda, že jsem to ukázala na konci turnajů.
Barbora Krejčíková a Kateřina Siniaková při utkání se Švýcarkami.
Titulový zápas s Marií Bouzkovou byl dost na krev. Něco takového se obvykle nevidí.
Už jsem byla rozsekaná po tom Hongkongu a určitě jsem nečekala, že se mi tak krásně sejde hned další turnaj. Necítila jsem se stoprocentní, ale jsem měla den k dobru a pomohlo mi, že první zápas jsem měla volno a trochu jsem měla příležitost si odpočinout. Myslím, že Maruška by mohla hrát to finále ještě další tři hodiny. Hodně za to mohl i ten kurt, podnebí, celé to tam bylo pomalé. Když jsem přiletěla po Hongkongu, tak to byla radikální změna, protože Hongkong byl naopak strašně rychlý. Bylo to tam úplně převrácené.
Turnaj mistryň ve čtyřhře vám sice nevyšel, ale na tuhle sezonu určitě budete vzpomínat ráda, ne? Vyhrála jste i na trávě v Bad Homburgu.
Určitě to byla super sezona. I tím, jak se na začátku nevyvíjela dobře a byla jsem zraněná se zápěstím. Když jsem se vracela poprvé, tak mě to stále bolelo, že nešlo hrát. Bylo to dlouhé. Bojovala jsem s tím, nevypadalo to moc dobře. Když se ohlédnu zpátky, tak jsem ale velice spokojená a doufám, že to tak půjde dál a že konečně nevypustím celou antukovou sezonu.
Co vám pomohlo?
Nejhorší pocit mám z toho, že se úplně nepřišlo na to, z čeho to bylo. Říkala jsem, že když si zlomíte ruku, tak aspoň znáte postup, který máte dělat, jak máte rehabilitovat. Doteď nejsem schopná říct, co jsem s tím měla.
Když se vám nyní tak dařilo v singlu, máte pořád stejnou motivaci i ve čtyřhře?
Určitě, mám to moc ráda, baví mě. V tenise jste neustále sám a čtyřhra je jediná příležitost, kdy můžete spoléhat i na druhého. Doufám, že se mi v ní bude dařit i nadále.
Závěr sezony se se povedl i vašemu partnerovi Tomáši Macháčovi, který vyhrál dva challengery a posunul se konečně hluboko do první stovky. Jak jste to prožívala?
Navzájem si moc přejeme, fandíme si. Je skvělé, že se nám oběma tak dařilo a snad se tak bude dařit i dál.
