Jak se zrodil český talent, který vyhrává grandslamy? Na lyžích mu byla zima

V lednu v Melbourne slavil s Daliborem Svrčinou, v sobotu triumfoval ve Wimbledonu po boku Jiřího Lehečky. „Super pocit. Když jsme se s Jirkou domlouvali, řekli jsme si, že zkusíme vyhrát, a je super, že se to povedlo,“ liboval si osmnáctiletý talent.

Odměnou jim byla účast i na plese šampionů po boku například Novaka Djokoviče. „Pro mě je ale největší inspirací Federer. Líbí se mi i tím, jak v juniorech se často vztekal a teď je hrozně klidný a silný v hlavě,“ říká.

Pravda, pro začínající tenisty není úplně motivující pohled na finále velkých turnajů, kde si neochvějně drží pozice nezdolné trio Djokovič, Federer, Nadal. „Je neskutečné, jak se tam drží dlouho. Já čekal, že už skončí někdy před čtyřmi lety,“ usmívá se Forejtek.

Dobře ví, že k tomu, aby se s podobnými tenisovými giganty mohl měřit, vede ještě dlouhá cesta. Zatím jemu i Lehečkovi svazový šéf Ivo Kaderka slíbil volnou kartu do challengeru příští týden na Štvanici a věštil brzký start v daviscupovém týmu.

„Už jsem pár turnajů mezi dospělými hrál, ale musím být trpělivý a hodně trénovat. Mojí předností by mohl být pohyb po kurtu a forhend, určitě musím zesílit a zlepšit servis. A samozřejmě hodně rozhoduje hlava,“ uvědomuje si Forejtek, jenž se na dálku může trumfovat se svým bratrem Filipem, který byl pátý na juniorském mistrovství světa ve sjezdu a závodil i vloni na olympiádě v Pchjongčchangu.

„My lyžovali odmala celá rodina. Ale mě vždycky o něco víc bavil tenis. Ve třinácti jsem se zranil a pak nemohl být na kurtu, tak jsem lyžování nechal. Navíc na horách byla hrozná zima a muselo se brzo vstávat, v tom je tenis lepší,“ usmívá se Forejtek, jehož tatínek je na lyžařském svazu předsedou úseku alpských disciplín.