GLOSA: Tiebreaky v pátém setu? Tenisu jen pomůžou, vyčerpané hráče nikdo vidět nechce

"Doufám, že tohle bude pro grandslamy signál ke změně. Snad se s tím dá něco dělat, protože na konci už se fakt necítíte dobře. Snad se dám do nedělního finále do pořádku," říkal po semifinálovém maratónu zničený Anderson.

Povedlo se mu to jen částečně. Bez šťávy hrající rodák z Johannesburgu jen mohl vzpomínat na to, jak své soupeře v předcházejících kolech drtil servisem. Proti Djokovičovi stihl unavený tenista zaznamenat v úvodních dvou setech jen tři.

Nutno dodat, že o moc jednodušší to neměl ani Djokovič, který pětisetový maratón s Nadalem trvající téměř pět a půl hodiny dohrával až v sobotu.

Otázkou zůstává, co tyto zápasy tenisu přinesou. Dramatičnost, to určitě. Ale také nekonečné mače, které v konečném důsledku zásadně ovlivní výkonnost tenistů v případném dalším zápase a do velké míry mohou nudit i samotné fanoušky. O televizních stanicích, kterým mnohahodinové boje bourají program, ani nemluvě.

Kirsty Wigglesworth

A teď ten nejdůležitější fakt, o kterém mluvil i již zmiňovaný Anderson. A tím je zdraví tenistů. „Bolí mě nohy, jsou oteklé a jako želé. Myslím, že tiebreak by byl vhodný i ze zdravotního hlediska. Protože být tak dlouho na hřišti může mít negativní dopad na zdraví hráčů," říkal po semifinálovém maratónu.

Tiebreaky v pátém setu se nedávno zavedly i v Davis Cupu, úspěšně je praktikují na US Open. Australian Open, Roland Garros a právě Wimbledon zatím odolávají. A podle mě zbytečně.

Zkrácená hra v pátém setu by tenisu na atraktivitě nic neubrala. Naopak. Fanoušci by přesně věděli, kdy bude zápas vrcholit, tenisté by ušetřili mnohem více sil, lépe by se dýchalo i organizátorům a televizním společnostem.

Wimbledon ctí tradice a to je dobře. Nejen organizátoři nejslavnějšího turnaje světa by se však měli zamyslet nad tím, jestli není čas na změnu. Tenis je mnohem náročnějším sportem, než býval před lety. A tomu je třeba se přizpůsobit. Tiebreaky v pátém setu by byly krokem vpřed.