GLOSA: Grandslamy bez diváků? České hvězdy pravdu nemají, tenisu to i tak pomůže

Hrát či nehrát grandslamové turnaje bez diváků, má to vůbec cenu? „Za sebe říkám, že by v tom případě bylo lepší nehrát. Je to úplně jiné hrát bez lidí, což je náš hnací motor,“ má jasno dvojnásobná wimbledonská šampionka Petra Kvitová. A s tímto názorem rozhodně není sama.

Představa, jak Novak Djokovič či třeba právě Petra Kvitová proměňují mečbol ve finále grandslamu ve Flushing Meadows na největším stadionu světa Arthura Asheho za potlesku trenérské lóže a pár čestných hostů, působí opravdu divně.

Ale že by v takovém případě bylo lepší nehrát vůbec? S tím nesouhlasím. Je jasné, že samotným tenistům prázdné ochozy příliš radosti neudělají. Těžko se dostanou do tempa, problém může být i s motivací a s touhou se vyburcovat k maximálnímu výkonu. O tom není třeba diskutovat.

Je tu však druhá strana a tou jsou samotní fanoušci. I oni by samozřejmě rádi zamířili do ochozů, ale i přesto: rozhodně je pro všechny milovníky tenisu mnohem lepší držet svým favoritům palce u televize, byť za poněkud netradiční kulisy.

Stejně je tomu konečně ve fotbale i u dalších sportů, které se rozjíždějí bez divácké podpory. Miliony fanoušků budou se stejným nadšením, jako by tomu bylo za „normální“ situace, zasedat k televizním obrazovkám, aby sledovaly své hvězdy. A na tom absence diváků v hledišti nic změnit nemůže.

A stejně jako u fotbalu i po tenisových zápasech se budou mezi lidmi rozebírat neproměněné mečboly či vítězné údery, stejně jako celá řada dalších témat spojených se zápasem a analýzou dalších soupeřů či soupeřek.

Samozřejmě je tu i další velmi důležitý aspekt a tím je ekonomická stránka a výnosy či ztráty organizátorů spojených s televizními právy, respektive s uskutečněním či rušením grandslamů.

Sečteno, podrženo. Turnaje velké čtyřky hrané bez fanoušků nebudou pravděpodobně oslavou tenisu, ale hrajme je, je to rozhodně lepší než sledovat prázdná místa v kolonkách odehraných zápasů.