Na šampionku French Open Barboru Krejčíkovou dolehla únava: Těším se na grilování a vlastní postel

Ještě jsem ani všechny neviděla, protože to bylo hektické. Sešlo se jich hodně, i od lidí, od kterých jsem to nečekala. Nechtěla bych na někoho zapomenout. Je jich fakt moc.

Stále mi to ještě nedochází. Za poslední tři dny se toho stalo fakt hodně. V sobotu to bylo po finále singlu nádherné, ale věděla jsem, že ještě není konec, že ještě musím zabojovat v neděli. Chtěla bych vyzdvihnout Katku (Siniakovou), že mi pomohla a povedlo se nám vyhrát titul i v deblu a mohla jsem získat double.

Bylo to docela náročné. Po deblu jsem měla hodně povinností, rozhovorů a věcí okolo. Naštěstí jsem měla pomocnici od Roland Garros, ale všude měly módu 40+. Nakonec jsme ale našly šaty, které mi sedly. Fotky vyšly hezky, budu mít památku. Jen ty trofeje byly pěkně těžké. Byla jsem ráda, že focení trvalo jen pár vteřin a pak někdo přiběhl a nespadly mi. To by byla obrovská škoda.

Že si odpočinu, konečně se vyspím a pořádně najím. Za posledních pět dnů se mi to nedařilo. Po Římu jsme grilovali, tak bych chtěla grilovat zase.

Před zápasem jen suché těstoviny, po dvouhře jsem si nechávala dělat steak s bramborovou kaší na hotelu. V areálu jsem si brala kuře s gratinovanými brambory. Kuře už teď určitě nechci.

Malá byla už v sobotu (usmívá se), v neděli se k nám přidala ještě Katka, ale spát se šlo brzy.

Kvůli fyzické stránce jsem se rozhodla nehrát Bad Homburg. Jsem strašně unavená. Síly docházejí, a hlavně se těším do vlastní postele. Podívám se i na internet a vygooglím si, čeho jsem vlastně dosáhla. A pojedu až na Wimbledon.

Žádná očekávání nemám. Hrála jsem tam dvouhru jen v juniorce. Ale myslím, že moje hra na trávě by mohla platit, i když na ní nemám singlové zkušenosti. Nechala bych to otevřené. Přijedu podat maximální výkon. Ať to dopadne jakkoli, tak budu dál makat.

Těžká otázka. Možná úplně první zápasy, jak byly náročné fyzicky i mentálně. Vyhrála jsem turnaj ve Štarsburku spojený s (bývalou trenérkou) Janou (Novotnou). Měla jsem velkou radost, po finále jsem si pobrečela a dolehlo to na mě. Přejížděla jsem vlakem do Paříže a dva dny na to hrála grandslam. S Kristýnou Plíškovou jsem byla v 1. kole unavená, bylo teplo a nevyšel mi první set. Ale našla jsem vnitřní sílu, otočila to a s každým zápasem jsem se cítila líp a líp. Nejtěžší zápas bylo semifinále se Sakkariovou. Pořád tam skákala a ukazovala, že to chce víc, ale já zachovala chladnou hlavu, proměnila bekhend po lajně a byl konec...

Je to hlavně o hlavě. Člověk už nemůže, ale pořád se snaží, bojuje. Dokud nepadne poslední míč, tak se může cokoli stát. To mi hodně pomáhalo. A když vyhráváte, je tam adrenalin, cítíte se dobře a únavu tolik nevnímáte.

Nevyhráli jsme (s Filipem Poláškem), tak asi nedají... Spíš jsem myslela, že se dá vyhrát debl a mix. Ale že se to povedlo v singlu a v deblu, to se teď vůbec nezlobím.

Jsem hrozně pyšná. Je to něco, co jsem si vždycky přála dokázat. Být takhle vysoko a hrát dvouhru i čtyřhru na velkých turnajích. A to se teď stane. Těším se, až zase přijdu na kurt, začnu se připravovat a posunu svoji hru.

Už jenom z účasti v deblu jsem měla radost a nečekala jsem, že poslední tři týdny budou tak úspěšné, abych získala nominaci. Budu bojovat ze všech sil, aby to dopadlo co nejlíp, z našeho výjezdu cinkla medaile a Češi mohli být na něco hrdí.