Devět statečných si dupnulo. Děkuje jim i Plíšková s Kvitovou

WTA k výročí připravila i několik videí, kde připomněla, jaký vliv na ženský tenis měly události z roku 1970. Svým předchůdkyním na videu vzdávají hold také Češky.

Disproporce mezi prize money pro muže a ženy se na velkých turnajích v posledních letech setřela, na blížícím se French Open je pro vítěze mužského i ženského singlu připraveno 1,6 milionu eur. Začátky Open éry v roce 1968 ale vypadaly trochu jinak.

Když v onom roce Rod Laver potřetí vyhrál Wimbledon, dostal za to 2000 liber, zatímco šampionka ženského singlu Billie Jean Kingová jen 750. Na začátku sedmdesátých let se nůžky v odměnách pro muže a ženy rozevíraly čím dál víc. V roce 1970 inkasoval Ilie Nastase za vítězství v Římě 3500 dolarů, Kingová pouze šest stovek. Na menších turnajích ale poměr narostl ještě víc ve prospěch mužů. Někde 8:1, někde dokonce 12:1...

Kingová vedla skupinu tenistek, která ztratila trpělivost. Byly v ní Američanky Rosemary Casalsová, Nancy Richeyová, Peaches Bartkowiczová, Kristy Pigeonová, Valerie Ziegenfussová a Julie Heldmanová plus Australanky Kerry Reidová a Judy Daltonová. Společně se rozhodly využít vlivu, jaký měla matka Heldmanové Gladys, vydavatelka časopisu World Tennis, aby si vyjednaly rovnost v odměňování.

„Potřebovaly jsme, aby se o nás a o tom, co chceme, vědělo," tvrdila Kingová.

Ostatní hráčky jim nadávaly

Kariéry hráček však v tu dobu byly na hraně, podpory ze strany Americké tenisové asociace se jim totiž nedostávalo. Ale to ani od ostatních tenistek.

„Nadávaly nám, co to děláme. Že ničíme ženský tenis," řekl LA Times Casalsová. „Ani doma mě jako tenistku vůbec nepodporovali. Otcovým ideálem byla žena na vysokých podpatcích v upnutém angorském svetru," vzpomínala nejmladší z devítky Pigeoonová. „Risk to z naší strany každopádně byl," potvrdila Ziegenfussová.

Vydavatelka Heldmanová se zaměřila na turnaj v Los Angeles, který mužům vyplácel osmkrát větší prize money než ženám a snažila se přesvědčit jeho ředitele Jacka Kramera, aby s tím něco dělal. Bývalý šampion Kramer odmítl, naštvaná devítka se rozhodla akci v LA bojkotovat a zahrát si proti sobě na prvním turnaji, který sponzorovala značka cigaret Virginia Slims. O to se díky své popularitě postarala Kingová.

Všech devět hráček akceptovalo kontrakt na jeden dolar, aby tak symbolicky dalo najevo, že si za své výkony zaslouží mnohem víc, což následně dokazovaly během památného turnaje v Houstonu. Při této příležitosti vznikla i slavná fotografie, na níž Kingová a spol. drží v ruce bankovky s podobiznou George Washingtona.

Houstonská devítka ale potřebovala také diváky. „Strávily jsme tehdy víc času při propagaci než hraním tenisu," řekla Kingová. „Nedovedu si představit, že by Serena Williamsová seděla hodiny a hodiny lákáním fanoušků v Kmartu, jako jsme to dělaly my," pousmála se Pigeonová.

„Můj svět se otočil o 180 stupňů, ale jakmile jsem byla součástí ‚devítky', vůbec jsem nepochybovala. Byl na nás velký tlak, proto bylo tak důležité, že stojíme při sobě," řekla po letech Julie Heldmanová.

Turnaj v Texasu znamenal okamžitý úspěch. I když byly jeho účastnice krátkodobě suspendovány Americkou tenisovou asociací, počet účastnic Virginia Slims se další rok zvýšil na 40. Přidaly se i Chris Evertová nebo Evonne Goolagongová, což umožnilo vytvořit samostatný okruh, jenž se stal předchůdcem okruhu WTA (1973).

Když poté Kingová v ‚Souboji pohlaví' porazila 3:0 na sety šampiona ze 40. let Bobbyho Riggse, zájem o ženský tenis se zase o něco zvýšil.

„Už tehdy jsme ukázaly, že nechceme být jenom domácí paničky," řekla Casalsová.

Až si dnešní tenistky po French Open zkontrolují, jaké sumy jim přistály na účtu, možná si vzpomenou i na devět statečných hráček, jejichž kariéry se kvůli boji za rovnost ocitly před padesáti lety v ohrožení.