Článek
Valencie (od našeho zpravodaje) – Třiadvacetiletý Macháč prvnímu nárazu zvýšené popularity odolal, když ještě z Paříže odletěl na turnaje za oceán. Ale také tam rozebírali kouzlo zlatého páru fanoušci i tenisové celebrity. Mezi ně pak nová česká jednička nenápadně zaplula i díky postupu do osmifinále US Open.
„Po té medaili nastala vážně velká změna. Spousta akcí, začal jsem to vnímat všechno jinak,“ řekl v předvečer daviscupové kvalifikace ve Valencii Macháč.
Musel jste zamítat hodně žádostí o účast v nejrůznějších talk show?
To je pravda, hodně jsem to oddaloval, za což se omlouvám, ale bohužel jsem na to neměl vážně čas. Ale doma jsem se aspoň pokusil stihnout resty za tu medaili. To se povedlo.
Poznávají vás teď lidé víc?
Po ulicích jsem se moc neprocházel, byly to dané akce. Snažil jsem se spíš zajít do lesa, ale stihl jsem to snad jen jednou.
Prý jste si doma zapomněl oblek na slavnostní banket…
Bohužel tyhle věci budou přicházet, že toho budu zapomínat čím dál tím víc… Naštěstí (kondiční kouč) Radek Štepánek mi oblek půjčil a seděl mi dobře, to byla záchrana. Nebylo to ale nic příjemného.
Jinak je všechno v klidu? V minulosti vás trápily nejrůznější problémy. Teď zdraví slouží?
Mám za sebou dva tréninky, v tomhle směru to bylo nad očekávání, ale možná slyšíte na mém hlase, že to není úplně stoprocentní. Ale zítřejší zápas (se Španělskem) zvládnu. Herně jsem na tom dobře, v tom není problém.
Forma se vás drží?
Neřekl bych, že je to teď moje nejlepší forma. Skvěle jsem hrál třeba i v Austrálii. Celkově je ale tahle sezona nejlepší, předvádím nejlepší tenis.
V tomto roce máte za sebou už 44 zápasů v singlu, 29 v deblu a pět v mixu. Únava se zatím nedostavila?
Jsem rád, že sezona probíhá právě takhle. Samozřejmě je to náročnější s cestováním, člověk vůbec nemá volný čas. Hraje se s těmi kartami, které mám, ale musím říct, že to zvládám dobře. Vnímám to strašně pozitivně. Když jsem začal hrát čtyřhry, přidalo to samozřejmě větší zátěž, ale pomohlo to mému tenisu.
Berete pozici české jedničky jako důvod k většímu tlaku na svou osobu?
Zeptám se Jirky Lehečky, jestli to vnímá, tím začnu. (směje se) Jediný rozdíl bude v tom, že Jirka bude Davis Cup začínat, já půjdu po něm. Budu hrát proti Alcarazovi, Humbertovi nebo Popyrinovi, to jsou skvělí hráči. Ale jako týmová jednička si nepřipadám, nevnímám to tak.
I když je skupina extrémně silná, asi berete jako svou výhodu, že se hraje ve Valencii a nemusíte kvůli Davis Cupu do Číny jako Slováci nebo Američané.
Ono by to nebylo zas tak hrozné, navazují tam ostatní turnaje. Vypadalo to špatně, ale když pak letíte Tokio, Šanghaj, po cestě nazpět Kazachstán, tak by to nebylo úplně zlé. Ale samozřejmě je to lepší tady, kde se nám už loni hrálo dobře.
Stejné dějiště přinese stejnou radost jako loni?
Je to vždycky lepší, když jste ve známém prostředí. Nevím, jestli se nám podaří navázat na loňské výsledky, ale je to tady fajn, skvělá akce.
Atmosféra ve středečním zápase se Španělskem asi bude pekelná, že?
Bylo období, kdy mi to vadilo, ale už jsem si zvykl. Vždycky se na Davis Cup těším. Ale publikum určitě nebude na naší straně. Na to jsem připravený.
Které zápasy vás v minulosti tak zocelily?
V Argentině byl plný kotel. Tam jsou diváci velice nepříjemní, umějí svoje hráče hodně podpořit. Na olympiádě byl malinký hlouček fanoušků z Chile a ti udělali taky pořádnou atmosféru. Jirkovi zase na Davis Cupu v Izraeli pískali do podání. Bylo toho víc.
V Davis Cupu jste přitom debutoval před třemi lety na turnaji v Innsbrucku, kde se hrálo kvůli covidu bez diváků.
Pro mě to byla výhoda, já šel do toho z challengerů, kde diváci skoro nejsou, takže jsem to bral jako normální. (usmívá se) Spíš pro soupeře to bylo nepříjemné, pro mě žádná změna.
Napadlo vás, že za tak krátkou dobu budete mít v týmové soutěži úplně jiné ambice?
Já myslím, že v to člověk jen doufá. Osobně to tak mám, že věřím, že se to může stát. Když už se to k tomu blížilo, tak jsem cítil, že je to dosažitelné. Teď se snažím držet, abych zůstal co nejdéle pokorný, protože je to fakt vyrovnané, může se tu stát cokoliv.
