Článek
Je to skoro neuvěřitelné, ale v Davis Cupu jste tady v Ostravě debutoval už před šesti lety v baráži s Nizozemskem…
Zdá se mi, jako by to uběhlo nějak rychleji. Šest let je ale docela dlouhá doba. Teď jsme v týmu přivítali jako nováčka Maxe Mrvu, který je stejně starý jako já tehdy. To bylo hezké.
Co si z tehdejší premiéry vybavíte?
Celý ten týden byla pro mě jedna velká zkušenost, kterou jsem si užíval a byl vděčný za tu šanci se do toho týmu dostat. Vzpomínám si, že Adam Pavlásek měl poraněnou achilovku, Jirka Veselý vykloubený palec na noze, ale neskutečným způsobem tenkrát vydřel první zápas. Ale ten další den nebyl schopen ve dvouhře nastoupit. Takže bylo jasné, že buď já, nebo Tomáš Macháč budeme muset zaskočit a pomoct Lukáši Rosolovi. Tehdy kapitán zvolil mě, za což jsem byl strašně vděčný. Popral jsem se s tím dobře a byla to zkušenost k nezaplacení. (S Robinem Haasem Lehečka prohrál 1:2 na sety - pozn.)
Jaké jsou po těch šesti letech v Davis Cupu vaše osobní vrcholy v týmové soutěži?
Asi jich bylo víc. Pro mě bylo hodně důležité, když jsem vyhrál svůj první daviscupový zápas, což bylo na podzim 2022 v Tel Avivu proti Izraeli. Byl jsem v tom utkání strašně nervózní, ale konečně jsem to prolomil. Ty předchozí roky jsem hrál proti favoritům a z pozice outsidera se mi nikdy nepodařilo překvapit. Pak rád vzpomínám na těch 9:0 ve Valencii v roce 2023, to byl pro nás všechny nezapomenutelný zážitek. Z pozice jedničky jsem vyhrál všechny zápasy. Porazili jsme tři soupeře 3:0, Španělsko u nich doma, Srbsko s Djokovičem… Doufám, že tu sbírku budu ještě rozšiřovat.
Čím to je, že se vám tolik daří právě v Austrálii?
Hraje se mi tam fakt dobře. Kdyby to nebylo tak daleko a těch turnajů bylo víc, tak bych tam létal pořád. Herní podmínky, počasí… Celkově ta země je místem, kam se strašně rádi vracíme. Ze zimy v Evropě odletět do 35 stupňů je vždycky strašně příjemné. Daří se mi tam a věřím, že to bude pokračovat.
V Melbourne jste si v osmifinále zahrál proti grandslamovému rekordmanovi Novaku Djokovičovi. Jaká to byla zkušenost?
Od sebe jsem v tom zápase očekával malinko víc. Hrát proti Djokovičovi v Rod Laver Areně, kde vyhrál nespočet zápasů a získal 10 grandslamů, navíc o sedmé večerní, což je jeho nejoblíbenější čas, není nic jednoduchého. Ale čekal jsem lepší výkon. Každému se proti němu hraje nepříjemně. On se vám dostane do hlavy, vsugeruje vám pocit, že vám to nejde, i když to není vůbec pravda. Takhle jsem se cítil první dva sety. Nehrál jsem extra bídně, ale 15 minut, kdy končil první a začínal druhý set, tak mi uskočil. S takovým hráčem to 15 minut bez dobrého tenisu nejde, stálo mě to první dva sety i celý zápas. Kdybych jeden z těch setů vyhrál, tak věřím, že bych ten třetí otočil na svoji stranu.
Při odchodu z kurtu jste vypadal celkem dost naštvaně.
Většinou to ze sebe potřebuju hned dostat. Nevylévám si nějak zlost, ale docela horkokrevně o tom diskutujeme, protože trenéři na zápas mívají jiný pohled než já. Ale už jsme se naučili po utkání v klidu se vyšlapat na kole, skočit do ledové vody, dát si sprchu, udělat mediální povinnosti a pak se můžeme na to nějak vrhnout všichni a podívat se na zápas s odstupem. Abychom viděli realitu a nenechali se ovlivnit emocemi a tím naštváním.
Nezklamali vás pak Australané, když bučeli na zraněného Djokoviče v semifinále se Zverevem?
Zklamalo mě to hodně. Chápu, že se každému nemusí líbit, jak se Novak prezentuje na kurtu, to je pochopitelné. Ale bučet a pískat na tenistu, který je nejlepším hráčem všech dob, vyhrál v Austrálii deset grandslamů ze svých 24 a má skoro každý rekord, jakého lze v tenise dosáhnout? Vypískat ho potom, co má natržený hamstring, to mi přijde jako absolutní dno respektu. To si nezaslouží nikdo a člověk jako Djokovič, který ten tenis posunul na úplně jinou úroveň a zlomil hranice možného, tak si to nezaslouží už vůbec.
Australian Open ovládl suverénně Ital Jannik Sinner. Co jste na jeho představení říkal?
Neskutečné. Od roku 2000 je třetím hráčem, který vyhrál finále grandslamu a nečelil v něm brejkbolu. Roger Federer tak vyhrál Wimbledon 2003, pak Rafa Nadal na US Open 2017 a do třetice Sinner. To jen ukazuje, jak je to kvalitní hráč, který je odskočený od zbytku pole.
Přitom se nad ním pořád vnáší hrozba trestu za dopingovou kauzu.
Já si to vysvětluju tím, že prostě hraje s čistým svědomím. Jsem přesvědčený, že nic špatného neudělal. Ta situace teď není ideální. Všichni kolem i on by si přáli, aby to bylo jinak. Ale podle mě hraje s čistým svědomím, a proto předvádí takové výkony. Jen doufám, že se to rychle vyřeší, a v tenise bude víc transparentnosti.
V minulém roce jste na tři měsíce vypadl z tenisového kolotoče kvůli vážnému zranění zad. Je složité být mentálně nastavený tak, abyste se nebál nějaké recidivy a podával stoprocentní výkony?
Minulý rok jsem zažil chvíle, které bych nepřál nikomu. Ale v další moment jsem to bral jako velké poučení a zkušenost. Když je někdo nucen kvůli zranění nehrát delší dobu, tak je to hrozně nepříjemná věc, ale teď už doufám, že to je v pohodě. Věděl jsem, že se chci vrátit na kurt až v moment, kdy nebudu absolutně přemýšlet, jestli mě něco bolí nebo ne. Proto jsem svůj návrat co nejvíc oddaloval. Potřeboval jsem jasnou zelenou a říct: ano, teď už můžu hrát, a to se mi povedlo dobře.
Loni jste měl už trochu kulturistickou muskulaturu. Jste v tomto ohledu v posilovně opatrnější?
Byl jsem osvalenější, což bylo výsledkem kondiční přípravy i trochu úpravou jídelníčku. Když nad tím zpětně přemýšlím, tak bych asi nic jinak neudělal. Na kurtu jsem se cítil skvěle, pohybově, i přes ty svaly navíc, také moc dobře. I když možná, to ale nemáme prokázané, to byl jeden z důvodů, proč se to zranění třeba vyskytlo. Ale to je jen domněnka. Prostě je to další zkušenost, teď se zase cítím skvěle pohybově i fyzicky. A rád bych to divákům v Ostravě předvedl.
