Článek
"Když jsem dorazil do boxu, prostě jsem se emocionálně složil. I proto jsem při objetí s matkou a bratrem plakal. Do té doby jsem si nedovolil, aby mě cokoli vykolejilo. Ať už to bylo zranění nebo další věci mimo hřiště. Vyžadovalo to obrovskou mentální energii, abych se soustředil na přítomnost a bral věci ze dne na den. Na konci přišla velká úleva a uvolnění emocí. Byla to dlouhá cesta, ale byla výjimečná," řekl Djokovič.
Po odehrání posledního míčku ukázal Djokovič prstem na hlavu, pak na srdce a po gratulaci od Tsitsipase se vydal do boxů. Dojetí netajil ani během pozápasového rozhovoru. "Musím říct, že to byl asi nejnáročnější turnaj, jaký jsem v životě odehrál. Vloni jsem tu nebyl a letos jsem se na něj vrátil.. Vzhledem k okolnostem je to pravděpodobně mé největší vítězství v životě," uvedl hráč, který do turnaje vstupoval jako nasazená čtyřka.
Když měl jeho trenér Goran Ivaniševič vzpomínat na zranění stehna, které Djokoviče nejvíce limitovalo ve 3. kole v duelu s Bulharem Grigorem Dimitrovem, prohlásil, že 97 procent hráčů by se po podobných výsledcích magnetické rezonance z turnaje odhlásilo. "On to ale neudělal. Je z jiného vesmíru. Jeho mozek funguje jinak," pronesl Ivaniševič. "Dal do toho vše. Absolvoval 77 terapií denně a každý den byl lepší a lepší. Tohle jsem nečekal," doplnil Ivaniševič.
Další nepříjemnosti přišly po čtvrtfinále s Andrejem Rubljovem, kdy jeho otec Srdjan pózoval s fanoušky vyjadřujícími podporu Rusku a prezidentovi Vladimiru Putinovi. "Doufal jsem, že se to uklidní, ale bohužel to nestalo. Shodli jsme se proto, že bude nejlepší, když na finále nedorazí. Bolí mě to, protože to byl výjimečný okamžik, který se nemusí opakovat. Sám mi ale řekl, že je hlavní, abych se cítil dobře na kurtu. A když to znamená, že na zápas nepřijde, tak nepřijde. Udělal to pro mě," uvedl Djokovič.
Po čtvrtém triumfu na Australian Open za sebou a 28. vítězství v Melbourne v řadě tak pětatřicetiletý rodák z Bělehradu věří, že může dál posouvat historické milníky. "Není pochyb o tom, že v této fázi kariéry jsou mou největší motivací grandslamy. Nevím, kolika se jich ještě zúčastním a kolik let ještě budu hrát. Záleží nejen na zdraví, ale také na podpoře těch, které mám nejraději. Věřím však, že mám ještě nějaký čas před sebou. Uvidíme, jak daleko dojdeme," dodal Djokovič.
