Článek
"Nijak zvlášť si to neberu. Tenis je individuální sport, jede se na světový žebříček. A na to, jaký jsem v republice, se moc nehledí," řekl Pospíšil ČTK na Štvanici.
V Praze hraje Pospíšil challenger Strabag Prague Open a jeho zápas prvního kola s bývalou světovou pětkou Fernandem Gonzalezem z Chile byl kvůli dešti a zimě přeložen na středu. "Gonzaleze jsem si přál. V pátek jsme říkal v sauně, že ho dostanu, a vyšlo to. Zápas s ním bude testem mého žebříčku," uvažoval Pospíšil.
Pospíšilův vzestup žebříčkem přišel po dlouhých letech, kdy se pohyboval převážně mezi 200. a 600. místem. "Nejsem nejmladší a chtěl bych se ještě jednou dostat k dvoustovce," vyslovil před rokem přání ve vidoerozhovoru na protenis.cz.
Rok se s rokem sešel a Pospíšil vylétl z 620. místa v lednu 2010 k elitní stovce. Všude, kde se ocitne, proto odpovídá na stejnou otázku. Kde se to v něm vzalo? "Já nevím, asi jsem dozrál," potvrdil pověst skromného pesimisty. "Podmínky, trenéři, domov, rodina... To všechno se sečetlo dohromady a je to tam," vypočítal.
Pomohl návrat do Prostějova
Hodně mu pomohlo, že se předloni vrátil do rodného Prostějova. "Dostal jsem výborné podmínky, výborného trenéra Roberta Machovského a vrátil se ke kondičnímu kouči Hynkovi Frömelovi, s kterým už dělám deset let," řekl Pospíšil. Tenisově mu pomohlo, že loni na podzim vyhrál v Trnavě první challenger kariéry a zvedl si sebevědomí. "Speciálně u mě má hlava větší díl úspěchu než u ostatních."
Pospíšil je zatím mužem challengerů. Na turnajích ATP zatím odehrál jen dva zápasy. Letos se to možná změní, protože po Wimbledonu se chystá mezi elitu. "Zkusím kvalifikace a doufám, že se někam dostanu do hlavní soutěže," plánoval.
Rád by si jednou zahrál hlavní soutěž grandslamu. Sedmkrát zkoušel kvalifikaci, ale ani jednou neprošel, přičemž dvakrát prohrál v posledním kole. Ani současný vzestup mu nepomohl k přímé účasti na Roland Garros a jistý nemá ani Wimbledon. "Snad mi to jednou vyjde, chtěl bych atmosféru hlavní soutěže někde zažít," přál si.
S tenisem začínal ve třech letech. Musel, protože hrála i jeho sestra Jana, která je zatím úspěšnější. V žebříčku se dostala na 49. místo světa. "Ještě mám co dělat, abych ji dohnal," usmál se Pospíšil. Se sestrou tenis často konzultuje, baví se o hře nebo konzultují jeho program. "Hodně mi pomáhá," prohlásil Pospíšil.
A ještě v jednom by mohl sestru dohánět. Jana Pospíšilová byla v roce 1988 členkou československého vítězného týmu ve Fed Cupu. Pospíšil by teď mohl jako česká trojka dostat v září pozvánku na baráž Davisova poháru. "Momentálně bych si moc nevěřil. Nemám za sebou velké zápasy, nehrál jsem skoro žádné zápasy na tři vítězné sety, ale když by mi kapitán věřil, tak bych nominaci neodmítl," řekl.
Třeba by v Davis Cupu mohl ukázat jednu zvláštnost. Hraje pravou rukou, ale umí dobře i levačkou a v utkání ji občas použije. "Mám to tak nacvičený. Čop moc nepoužívám, takže když to nestíhám, tak si přehodím raketu," přitakal Pospíšil, který hrával levou rukou s otcem před tréninkem, aby vyrovnával zátěž zad a páteře.
Jeho nečekaný prohoz levou rukou na sobě pocítil před osmi lety i Srb Novak Djokovič. "Byl to jeho první turnaj a já prohrál, i když jsem v každém setu vedl 4:1. Už tehdy Novak na šestnáctiletého kluka uměl hodně," vzpomínal Pospíšil.
