Analýza Jana Kukala: Olympiáda je mimořádná, ale pro tenisty je to až pátý nejdůležitější turnaj

Olympiáda je jiná. Minule ji v Riu úplně nečekaně vyhrála Portoričanka Puigová. Tak snad to s Vondroušovou nebude mít podobně sestupnou tendenci. Markéta už ale v Paříži (2019), kde byla ve finále, ukázala, že má na velké věci. A Tokio je pro ni obrovský úspěch. Ani ne v tom, že byla ve finále, ale spíš tím způsobem, jakým toho dosáhla. Její tenis je velice atraktivní pro diváky. Variuje hru, nedává stejné údery, mění rytmus a má skvělý stopbal. Ale to jsem snad nikdy neviděl, aby během turnaje někdo takhle zlepšil způsob hry. Dokázala totiž i forhendem dělat body a pomoct si prvním servisem. K tomu jsme viděli její fantastickou kondici, super běhala. Je strašně těžké proti ní udělat bod, v obraně je bezvadná.

Celý turnaj se Vondroušové dařilo fantasticky zrychlovat hru, ale tohle jí ve finále šlo jen někdy. Měla nevýhodu, že kromě zahřívacího kola s Bertensovou nehrála těžký zápas. Pokud by ale nebyl volný den a hrálo se hned dál, tak by podle mě Bencicová neměla šanci. Ve finále se Vondroušová hodně naběhala, přitom tolik bránit nemusela. Bencicová mívala velmi dobrý servis, který si ale zhoršila. Nakonec byla přece jen odvážnější, to Vondroušová nemá tolik v krvi. Ale je to cesta. A taky je vidět skvělá příprava trenérů Jirky Hřebce a teď Jana Mertla. Taky kondiční kouč udělal skvělou práci. To je ta budoucnost, takhle by měla hrát. Kdyby jen bránila a měnila rytmus, tak by chyběl konečný úder. Vondroušová právě ten killer instinkt musí nacvičit. To dělával i Ivan Lendl, že po tréninku zabil šedesát balonů. To by ona taky potřebovala.

Vondroušová měla největší šanci, když udělala brejk na začátku třetího setu. Tam ho měla potvrdit... A pak se mi moc nezdálo přerušení za stavu 3:4, kdy měla jít podávat. Přerušit set na takové banální ošetření... Dost to zabírali, ale nebylo tam na prstech Bencicové nic vidět. Jednoznačně taktická věc, ale stejně to bylo drama do poslední chvíle.

O zlatém českém páru

Na Krejčíkovou a Siniakovou číhalo dost nástrah. Třikrát jejich zápasy rozhodoval až super tie-break. Jako nasazené jedničky ale ukázaly odolnost i sílu. Zlato si zasloužily.

I když pořadatel je ITF, tak přece jen ti lokální organizátoři dělali hrozné chyby. Sestavení programu bylo vyloženě tragické. Večer tam přitom bylo celkem fajn a druhý den začátek programu v 11 dopoledne. Na to doplatila Kvitová, ale i Plíšková. Její zápas s Giorgiovou nebyl tenis, ale čistá sportovní střelba. Bylo pekelné vedro a vlhko, chtěly to mít rychle za sebou. V Austrálii, když je 38 stupňů, tak se ani nesmí hrát, v Cincinnati je to podobné. To byly ty pořadatelské chyby.

I když má Djokovič bronz z Pekingu 2008, tak na olympiádách jen paběrkuje. Trochu ho podezírám, že nebyl tak úplně připravený jako obvykle, kdy je odpočinutý a vyladěný. Se Zverevem se velmi zadýchával, což je určité znamení. On to ale určitě vyhrát chtěl. Zverev ovšem překvapil a ve finále hrál taky fantasticky. Pro světový tenis je hrozně důležité, že všechno nevyhrává jen jeden hráč. Federer už Djokovičovi nestačí a Nadal kromě antuky taky ne. Už to není velká trojka a Djokovič jasně dominoval.

Pro mě byla favoritkou turnaje Krejčíková, která měla fantastickou šňůru a formu. Paříž, osmifinále Wimbledonu, výhra v Praze. Tu ale Bencicová porazila naprosto neobvykle tím forhendovým drive volejem, který ani trenéři nedoporučují, protože je v tom velké riziko. Kromě hráček, co byly v Tokiu, ale máme ještě Karolínu Muchovou. Potenciálně pět tenistek na top 10, což nikdy nebylo. To je naše zlatá éra. Tenistky budou mít letos pravděpodobně čtyři různé grandslamové vítězky, tím je to zajímavější. Ale chybí mezi nimi taková hráčka jako Grafová, nebo Serena Williamsová, dominantní postava. Bartyová je šikovná a sympatická, ale může prohrát i v prvních kolech. Trůn je volný a naše holky by to měly zkusit na něj usednout.

Občas se objeví vlaštovka, což byl výkon Tomáše Macháče, ten hrál v Tokiu pěkně. U chlapů je ale daleko větší konkurence. Musí se postupně po krůčcích. To není otázka jednoho roku. Předčasný konec kariéry Berdycha znamenal mnohem větší ránu pro mužský tenis, než se zdálo. Jsou tu zatím jen náznaky. Kopřiva teď hrál semifinále ve Gstaadu, ale udělal chybu, že nejel ještě do Kitzbühelu, který se taky hraje ve výšce přes 500 metrů nad mořem a tam to úplně jinak lítá. Mohl dostat kartu do hlavní soutěže. Jenže se přihlásil do Poznaně a prohrál v prvním kole... Grandslamy jsou v dnešní době všechno. Je potřeba se na ně zaměřit a prorazit v kvalifikaci. Body na menších turnajích naskakují pomalu. Olympiáda je sice mimořádná, ale pro tenisty je to až pátý nejdůležitější turnaj.

Kalendář je našlapaný. V dalším týdnu už se hrají Montreal (WTA) a Toronto (ATP). Technicky je z našich hráček nejlépe vybavená Muchová, jen je bohužel často zraněná. Čekám, že se chytne Kvitová, protože tenhle úsek sezony nebyl vydařený, ale myslím, že chuť ještě má. A Jirka Vaněk je jedním z nejlepších trenérů. Pět hráček má hodně velkou šanci a ideální by bylo, kdyby se tam po Krejčíkové na Roland Garros zase nějaká česká šampionka objevila.