Analýza Jana Kukala: Djokovič se pod tlak dostal sám

„Mě to tak úplně nepřekvapilo. Tušil jsem, že bude mít problémy, protože jsem zachytil jeho prohlášení, že se chystá na nejdůležitější a nejtěžší zápas života. Takže se sám dostal pod tlak. Ten závěr útoku na kalendářní grandslam je určitě strašně těžký. Rod Laver vyhlásil, že byl už úplně v mlze a byl to největší stres, jaký kdy zažil. Djokoviče už naťukla olympiáda a udělal chybu, že si nezahrál v Cincinnati, aby na tu zkušenost dvou porážek z Tokia se Zverevem a Carreňo Bustou zapomněl. Ve finále už taky počtvrté na turnaji špatně začal. Co se Djokovičovi podařilo ve třech zápasech po sobě, to mu už  Medveděv ale svým servisem neumožnil. Hrál s ním přesně tak, jak se má."

„Podle mě není. Ale je to s ním strašně namáhavé. Hlavně potřebujete vynikající servis a Medveděvovi padal. Hrál už třetí finále grandslamu a poučil se. V Austrálii byl moc pasivní, čekal na chyby a Djokovič ho zničil. Tady to ale nebyl Srbův nejlepší zápas. Na druhou stranu je to obdivuhodné, protože nikdo nevěřil, že je v moderní éře možné se přiblížit k zisku kalendářního grandslamu. Všichni jeho konkurenti mezitím fyzicky odpadávají. První byl Murray s kyčlí, pak Federer s kolenem, Nadal má problém s nohou. Djokovič je každopádně nejvíc fit hráč, jaký kdy hrál. Jeho rozsah pohybu a return jsou nejlepší v historii."

„Ta šance může přijít znovu, ale má tam zase tu Paříž s Nadalem. Letos na Roland Garros nečekaně odpadl Dominic Thiem, což je taky skvělý antukář. V Austrálii, kde to je jeho nejoblíbenější turnaj, může ale Djokovič zase nahodit motor. V případě Djokoviče se ukázalo, že je to taky člověk z masa a z kostí. Že vaří polívku z vody jako všichni ostatní. Pro tenis je ale lepší, když nedominuje jen jeden hráč. Federer, Nadal a Djokovič by to úplně znechutili ostatním. Vyhrát šedesát grandslamových titulů ve třech je šílené. Ta velká trojka strašně dlouho nikoho nepustila k lizu. Nadal bude chtít zase vyhrát v Paříži a Federer může něco uhrát ve Wimbledonu. Největším kandidátem na grandslamový rekord je ale stále Djokovič, který je z nich nejvíc fit."

„Zaujalo mě víc než Djokovič. On už je trochu okoukaný. Není to žádný zabiják a jeho tenis je strašně upracovaný. Když na jeho zápas kouká člověk, který sám hrál, tak ho začnou bolet nohy. Ale co předvedla Raducanuová... Ta si tam desetkrát skoro ani nezahrála. Viděl jsem hrát Serenu Williamsovou první grandslam, viděl jsem premiéru Martiny Hingisové na grandslamu. Ale to, co předvedla Raducanuová, bylo neuvěřitelné. Je skvělé, že rozčeřila stojaté vody ženského tenisu. A taky je to důkaz, že v top 10 není taková velká šampionka jako byla Serena, Steffi Grafová, nebo Martina Navrátilová. Raducanuová je ale snad největším talentem, jaký jsem kdy viděl. Neznám kluka, který běhá tak dobře jako ona. Má vynikající techniku úderů i podání. Krásné voleje. Jsou tam ale i ohromné rezervy ve hře. Na druhou stranu měla i štěstí na los. Fernandezová už byla ve finále unavenější, jelikož udolala Ósakaovou, Kerberovou, Svitolinovou, Sabalenkovou... Taky se mi moc líbila, škoda, že jedna z nich musela ve finále prohrát. Teď uvidíme, co to s nimi udělá. Víme, jaké problémy měly mladé hráčky jako Capriatiová, Austinová, Jaegerová..."

„Oni jsou takoví spontánní. Ti hráči už to vědí, že je něčím můžou podráždit. Nesmíme zapomenout, že je to největší tenisová aréna na světě. Hráči tam ale bývají neuvěřitelně ukáznění. Fanoušci totiž hned reagují na nějaké rozhovory s rozhodčím. Co se mi ale nelíbilo, bylo chování diváků v zápase Fernandezové se Sabalenkovou. Publikum bylo od začátku totálně proti Bělorusce, jako by to snad byla Lukašenkova dcera. Druhá věc je, že Američané většinou nevědí, kdo je Lukašenko... Ten centrkurt je rozlehlý, lidi tam různě svačí. Prostě není to žádná snobárna jako ve Wimbledonu."