Zlými komentáři se nemá cenu zabývat, tvrdí Kateřina Neumannová. Dceři Lucii přáli, ať si zláme nohy

Když se Kateřina ve studiu Sport.cz po 19 letech dívá na velkolepý finiš olympijského závodu na 30 kilometrů, pořád ji mrazí. „Už jsem věděla, že vyhraju,“ vzpomíná. V cíli k ní přicupitala Lucinka, jež měla štěstí, že se hry konaly právě v Itálii. „Jinde by ji tam nepustili. Vždyť do toho prostoru nesmí prezidenti, politici ani sponzoři. Ale zrovna tam byl trochu binec,“ pousměje se nejúspěšnější klasická lyžařka v české historii.

Kromě komentáře Pavla Čapka, který při doběhu v euforii spadl ze židle, se ikonickým stalo i růžové ošacení malé Lucie. „O víkendu jsem byla na Šumavě a tu bundičku jsem tam našla,“ vykládá nyní 21letá atletka.

Ve své mamince měla ohromný sportovní vzor, což ji ovšem v útlém věku spíš svazovalo. Místo postupných met měla před očima největší závody a olympijské medaile. „Zpětně už to tak vnímám. Ale s věkem se to změnilo. Když jsme jezdili na soustředění a jen jsme trénovali, spali a chodili na masáže, byla jsem úplně nejšťastnější. Žila bych tak hrozně ráda, ale už to není úplně možné,“ líčí přítelkyně tenisty Jiřího Lehečky.

Z Lucie Neumannové je kromě atletky totiž úspěšná influencerka. Jen na instagramu má přes sto tisíc sledujících a užívá si, když může s veřejností sdílet svůj sportovní život a třeba se podělit i o své oblíbené atletické modely. „Bavilo mě ukazovat, jak správně běhat technicky a zároveň u toho mít hezké oblečky. Nějak se to chytlo, lidi to bavilo, motivovalo je to chodit na trénink,“ vysvětluje, proč ji svět sociálních sítí tak pohltil. Díky němu si nyní přijde i na slušné peněžní polepšení, díky němuž si může financovat třeba soustředění.

Nicméně Kateřina byla k její otevřenosti v online světě ze začátku poměrně skeptická. „Byla jsem klasická máma, které se nelíbilo, že je dcera pořád na telefonu. Nedokázala jsem si představit, že by si mohla vybudovat takovýto svět. Za svým cílem si ale šla a já jsem ráda, že není konzument ani nenapodobuje holky s nafouklými rty a prsy,“ říká s tím, že jí takový svět nikdy nebyl vlastní, byť teď čas od času sama s Lucií videa natáčí.

Rovněž vidí, jak se ženský sport posunul, ač rovnou upozorňuje: „Některé sporty z mého pohledu pro ženy přirozené nejsou. Nemusíme dělat všechno stejně jako muži. Nikdy nebudeme mít stejnou sílu, tedy aspoň doufám,“ podotýká.

Před závody s údivem hleděla na konkurentku Manuelu Di Centaovou, která na start chodila nalíčená. Což už v dnešní době není ničím neobvyklým. „Mně je to vlastní,“ říká Lucie. „Když se třeba i dalším holčinám nechce na trénink, ale mají nějaký nový obleček, který se jim líbí, tak ho vytáhnou a mají z toho hned větší radost. Když jsem měla nové svítivé tričíčko, tak jsem se na trénink o to víc těšila.“

I Kateřina pochopila, jak příjemné může být nosit, co jí přijde nejhezčí a nejpohodlnější. „Začala jsem si užívat, že už nejsem vázána smlouvami, a tak si můžu vybírat. Cyklistický dres už bych si nejradši ladila i s kolem a tretrami. Předtím jsem si to nemohla dovolit. Co ten rok přišlo, v tom jsme závodili,“ vykládá.

Ovšem před objektivy se nikdy netlačila, což Lucii imponovalo. „Máma je hrozně pokorná a chová se jako úplně normální člověk. Sportovci, kteří toho dokázali daleko míň, mají často nos nahoru. A to je třeba drží od toho, aby byli lepší než ona,“ zdůrazňuje v úvodním dílu pořadu, kde sport mluví ženským hlasem.