Kempný prozradil, co hokejistům otevřelo oči

„Myslím, že mi to začne docházet tak během léta, co jsme tady dokázali,“ připomíná Kempný, že čekání na titul ukončil český tým po 14 letech. Během šampionátu si ale možnost zisku zlata nepřipouštěl.

„Nechtěl jsem nad tím úplně přemýšlet v průběhu turnaje, ale hrozně nám pomohl poslední zápas ve skupině s Kanadou, kdy jsme si ověřili, že můžeme hrát s každým. Tenhle těžký zápas na konci skupiny nám otevřel oči. Kdybychom dostali na závěr Velkou Británii, tak si myslím, že by to bylo jiný,“ přemítá čerstvý mistr světa.

Největší tlak cítili domácí reprezentanti ve čtvrtfinále s USA. „Věděli jsme, že teď musíme udělat ten hlavní krok, abychom mohli bojovat dál,“ říká sparťanský bek o vydřené výhře 1:0. V semifinále se Švédskem už svěřenci Radima Rulíka předvedli o poznání dominantnější výkon, když zvítězili 7:3. Dvakrát ale museli dotahovat skóre. „V semifinále byly důležitý kontaktní góly a pro mě to byl nejlepší zápas, který jsme na turnaji odehráli,“ je přesvědčen Kempný.

Kouzlo českého úspěchu vidí vítěz Stanley Cupu ve složení mužstva. „Tým byl semknutý, spjatý. Každý kluk, který šel na led, dělal maximum, co mohl. Parta v mužstvu byla opravdu výjimečná, každý se bavil s každým a byla sranda. Je to velmi dobrá práce trenérů, kteří našli skvělou chemii, a zapadlo to do sebe jako puzzle,“ pochvaloval realizační tým okolo Radima Rulíka.

Národní tým se ale během turnaje rozrůstal, přijeli hráči ze zámoří Martin Nečas, Pavel Zacha a David Pastrňák. „Každý to tak bral, že to je přirozený. Přijeli neskuteční hráči a všichni zapadli suprově a hned od prvního zápasu dělali maximum, aby tým uspěl. Dřeli a makali pro tým,“ vysvětluje zkušený obránce a připomíná i černou práci hvězd ze zámoří. „Třeba Pasta (David Pastrňák) neměl tolik bodů, jako je v NHL zvyklý, ale i tak odvedl skvělou práci na ledě. A tu nejzásadnější trefu si nechal na finále,“ směje se Kempný, který podotýká, že po ráně bostonského medvěda už věřil, že to se Švýcarskem „ubouchají“.

Česká reprezentace prošla turnajem bez větších výpadků. „Byli jsme v klidu. Zápas od zápasu jsem cítil, že jsme klidnější a klidnější a lepší a lepší. Předváděli jsme hokej, který soupeřům nechutnal. Věděli jsme, že musíme žrát led, bojovat do poslední chvíle,“ vypráví třiatřicetiletý obránce.

Stěžejní pro fungování obranných řad byl trenér beků Marek Židlický. „Pro nás byl hrozně důležitý, všechno jsme komunikovali, mohli jsme s ním cokoliv řešit. Měl obrovský cit pro hru, koho poslat na led, koho stáhnout,“ přibližuje Kempný práci bronzového medailisty z olympiády z Turína. „Cítili jsme na ledě, že to funguje. My jako obránci jsme se hodně točili, hrál jsem vlastně s každým a se všemi se mi hrálo skvěle. Myslím, že důvěru, kterou do nás vložil, jsme mu aspoň trochu vrátili.“

Důležitou roli hrál i trenér gólmanů Ondřej Pavelec. „Vymyslel to skvěle. Cítili jsme, že Lukáš Dostál bude dostávat asi víc prostoru. Ale je neskutečný. Nám jako týmu dodával hrozný klid. My jsme se snažili, aby té práce měl co nejmíň. A když jsme potřebovali skvělý zákrok, tak on ho udělal,“ obdivuje Kempný třiadvacetiletého gólmana, kterému kryl záda Petr Mrázek. „I Mráza odvedl skvělou práci, byl oporou pro Dostyho (Dostála). A nesmím zapomenout na Karlose (Karel Vejmelka). Měli jsme opravdu silnou trojku brankářů.“

Ani čerstvý mistr světa Michal Kempný neopomíná fanoušky. „To, co jsme prožívali s diváky, bylo něco neskutečného. Musíte se soustředit na zápas a někdy bylo těžší to vnímat a nasát to do sebe, ale měl jsem z nich husí kůži,“ říká o atmosféře třiatřicetiletý bek, který si roli fanouška na domácím šampionátu vyzkoušel před devíti lety. „Tenkrát jsem byl na tribuně jako náhradník. Hrozně jsem si to užíval, ale měl jsem takový skrytý sen, že bych to chtěl zažít i z pohledu hráče. A jsem hrozně vděčný, že jsem mohl být součástí tohohle manšaftu a prožít to na ledě.“

Český tým zažil po historickém zisku zlata bujaré oslavy nejen na domácím ledě, ale i v kabině a později s fanoušky na Staroměstském náměstí. Nadšenému davu lidí se hráči zjevili na střeše autobusu. „To bylo takové spontánní. Už jsme hrozně chtěli za lidmi a mě tak nějak napadlo, že bychom mohli vylézt na střechu, takže jsem ten únikový východ urval. Říkal jsem Pastovi, že musí jít první, tak jsme mu podali pohár a pak už jsme vylezli všichni. Hrozně jsme si to užili, akorát se omlouvám za ten rozbitý autobus,“ směje se strůjce oslav na střeše vozidla.

Společně s Janem Ruttou a Ondřejem Palátem je Michal Kempný kromě čerstvého titulu mistra světa i držitelem Stanley Cupu. Jen jediný krok mu chybí k členství v Triple Gold Clubu, a to vítězství olympijských her. „Je to věc, která mi vůbec nedošla, až když mi to novináři řekli. A teď když to mám na talíři pořád, tak je to obrovská motivace. Ale je tam samozřejmě hodně otazníku, zdraví a podobně,“ říká tajemně třiatřicetiletý obránce, který by se v případě zisku zlata na OH mohl zařadit po bok Jiřího Šlégra a Jaromíra Jágra. „Já můžu slíbit, že je to velké lákadlo, takže pokud vše půjde dobře, tak by to bylo krásný.“

Ve speciálním vydání podcastu Za mantinelem promluvil čerstvý mistr světa i o tom, jak hráči vnímali nepovedený turnaj v Brně, o vysokém icetimu a největším zážitku na ledě, návštěvě u prezidenta republiky i touze vyhrát se Spartou extraligový titul.