Augusta s Grossem mi otevřeli oči, na rovinu přiznává Rulík. A čeká menší zájem hráčů z NHL o MS

O čem dalším Radim Rulík v rozhovoru s šéfredaktorem webu Sport.cz Martinem Kézrem mluvil?

Máme to na ní postavené. Na výborném klimatu a atmosféře v kabině, což ovlivňuje výkony. Kdyby tyto aspekty nefungovaly, na ledě by bylo těžké to dávat dohromady. Vždycky se najdou drobnosti, ale myslím, že na Švýcarských hrách jsme předvedli kompaktní a konzistentní výkony. Po celý turnaj jsme si drželi úroveň.

Když taková situace nastane, zvlášť ve třetím zápase turnaje, kdy už docházejí i síly, musíte hodně sáhnout do rezervoáru a vytáhnout ze sebe poslední zbytky. Když Švédové otočili skóre na 2:1, říkal jsem si: „Tak a teď to bude zajímavý, jak to bude vypadat dál.“ Dost často si tým přestane věřit, je pasivnější a soupeř toho využije. To nebyl náš případ. Je strašně cenné, jak mužstvo zareagovalo, přidalo a rvalo se o výsledek. Opět to ukázalo výborný charakter.

Na střídačce nikdy není kritika, nikdo na nikoho neřve. Pořád se na hráče snažíme působit, aby si věřili a neztráceli sebevědomí. Byl jsem mile překvapený, jak proti Švédům kluci zareagovali, a v kabině po zápase jsem to taky ocenil.

Nemyslím, že by mě kvůli tomu, že jsem jej nevzal na šampionát, neměl rád. Ale nechci si fandit. Samozřejmě byl zklamaný, já bych na jeho místě taky byl. Filip moc dobře věděl, že před kempem před MS byl zraněný. Celou sezonu nebyl zdravotně úplně ready, jeho vytěžování v San Jose taky nebylo ideální. Dostával méně prostoru na ledě, což se podepisovalo i na jeho psychice.

Teď při osobním kontaktu s ním jsem ale z jeho strany necítil žádnou nevraživost. Velice správně vyhodnotil, že návrat do Evropy – přestup do Davosu – je pro něj nejlepší varianta. Letí nahoru výkonnostně a i v nároďáku teď ukázal, že je to úplně jiný hráč než na jaře. Všechno je o důvěře v klubech a prostoru na ledě. Kdyby ji naši kluci dostali v NHL, uhráli by si to a pro své týmy by byli strašně platní. Vezměte si, jak po návratu z NHL hraje nejen Zadina, ale třeba i Kubalík. Neříkám, že je z jejich pohledu lepší nebojovat o místo v NHL, ano, naopak musí ukázat vůli a charakter. Když se to (vybojovat si pevnou a silnou pozici v NHL) za tři čtyři roky nepodaří, je za mě lepší se vrátit do Evropy.

Není to má zásluha, ale (trenéra gólmanů v reprezentaci) Ondřeje Pavelce. Ano, ze své pozice mám možnost mu říct, že nominaci toho kterého gólmana takhle úplně nevidím. Ale nikdy jsem k tomu neměl důvod. Ondra udělá návrh a já ho přijímám, protože Ondra na to má neskutečný cit, který každý nemá. Nejvíc to jde za ním.

Pomohla mu jeho první reprezentační zkušenost s reprezentací v minulé sezoně, i když to tehdy nedopadlo úplně podle představ. Jsou dvě možnosti, které můžou nastat po první pozvánce do národního týmu. Buď hráč zpychne a řekne si, že byl v nároďáku a přes to vlak nejede. Nebo si naopak řekne „Ty jo, musím zabrat“, namotivuje ho to a dodá další chuť do práce. Šimon je výborný, oproti loňsku daleko lepší brankář. Roste v něm skvělý gólman. Jsem strašně rád, že zažíváme éru, kdy máme v brance kam sáhnout. I listopadový turnaj Karjala zvládli brankáři (Kacetl s Málkem) skvěle.

Výběr beků je úzký. Potřebovali bychom, aby stříbrní a bronzoví medailisté s reprezentační dvacítkou zhruba ve 22 či 23 letech už dostávali (v NHL) prostor, aby je kluby hrály. Až to nastane, jako třeba u Davida Špačka, tak stoprocentně věřím, že se nám to vrátí. Potřebujeme další generaci beků. Potřebujeme, aby každý, kdo má potenciál, ho neztratil. Doufám, že během dvou let se nám naši mladí úspěšní kluci z dvacítky natlačí do prvních týmů NHL. Tak jako teď třeba z útočníků Kulich.

Budu takový ten trenér dívající se seshora. Spolupracovník realizáku, který mu dává podněty seshora z tribuny. Je to potřeba, takhle nám na seniorském MS v Praze pomáhali Patrik Augusta s Pavlem Grossem. Musím jednat s citem, sám totiž vím, v jakém rozpoložení jsou trenéři na střídačce během zápasů. Že bych teď přijel do Ottawy na dvacítky se slovy „Tak jsem tady, bude to takhle a takhle“ a rozmachoval rukama? To v žádném případě. Prostě chci Patriku Augustovi a trenérům pomoct, pokud to půjde, aby výkony týmu byly stoupající. Aby se uhrálo maximum možného.

Po Českých hrách v Brně mi jeden jejich poznatek hodně pomohl a otevřel oči. Pavel s Patrikem nám připravili rozbor, jak jsme v brněnském zápase s Finy pracovali v předbrankovém prostoru my a jak soupeř. A byl to rozdíl – před brankou soupeře i před naší vlastní. Přitom šlo o pouhý detail, který mi oba ukázali. Fakt mi to otevřelo oči a strašně pomohlo. Pro MS jsme pak udělali změnu a nabádali hráče, aby to před brankami hráli malinko jinak. Oni to respektovali, dali jsme z toho spoustu gólů a navíc jsme se zlepšili i před vlastní brankou.

Strategii mám připravenou, ale neprozradím ji. Nejsem teď totiž stoprocentně přesvědčený, jestli je realizovatelná. Začínám na tom pracovat už teď a na konci ledna před čtyř- až pětidenní inspekční cestou do Finska bych se chtěl ohledně nominace definitivně rozhodnout. Nechte se překvapit.

Sedmého března je v NHL uzávěrka přestupů, ve druhé polovině března do Ameriky poletíme s Tomášem Plekancem. Chceme mluvit hlavně s hráči, kteří budou eventuelně k mání pro MS. Loni se mi to vyplatilo a takhle bych to chtěl mít i letos. V tu dobu už budeme mít od našich analytiků prognózu – která se většinou neplete –, které týmy by v NHL neměly postoupit do play off.

Myslím, že zájem bude menší a pro mě to bude těžší. Ale je to jen můj pocit, nemám to ničím podložené. Někteří kluci se přes léto budou chtít dát zdravotně dohromady, někomu zase nevyjde aktuální sezona, tak se bude chtít dobře připravit na tu další. Někdo upřednostní rodinu. Těch aspektů je tam strašně moc, ale je jasné, že všechno bude směřovat k olympiádě. Budeme v podobné pozici jako Finové a Švédové, které navíc ještě v únoru 2025 čeká turnaj Four Nations. Na olympiádu bude upřená pozornost všech hráčů z NHL, všichni na ni budou chtít jet. Což ovlivní příští světový šampionát.