V kasinu jsem protočil půl miliardy, bez prášků jsem myslel, že umřu. Otevřená zpověď jubilanta Petržely

„Bedýnky jsem nehrál, poker také ne, protože ho neumím, hrál jsem opravdu jen živou ruletu. A to všechno proto, že jsem byl v Petrohradu sám, po večerech jsem neměl co dělat, a proto jsem začal s kasinem," vrací se Vlastimil Petržela v pořadu Kopačky na hřebíku k trenérskému angažmá v Rusku, kde prožil téměř pět let.

Nadmíru úspěšných, protože s petrohradským Zenitem motajícím se do té doby neustále u ligového dna skončil v ruské nejvyšší soutěži na druhém a třetím místě, vyhrál s ním Ligový pohár, postoupil do čtvrtfinále Poháru UEFA.

A miliony se proto sypaly ještě víc a bylo tudíž z čeho utrácet.

„Netrávil jsem v kasinu celé noci, jak se tvrdilo a psalo. Byl jsem tam hodinu, dvě, protože jsem věděl, že ráno musím být fit. Nejdřív mi tam sjednával schůzky manažer, pak mě do kasina přivedl můj asistent Vláďa Borovička, který v tom uměl chodit, nakonec jsem si vystačil už sám. V Petrohradu, stejně jako v Monte Carlu nebo Las Vegas, v Aténách i v Istanbulu. Pokud jsem ale neměl v kapse alespoň dva miliony, na ruletu jsem nešel. To mě zase naučil Míra Pelta, od kterého jsem věděl, že bez velkých peněz se v kasinu vyhrát nedá," upřímně se před mikrofonem Sportu.cz rozpovídal Vlastimil Petržela den před čtvrteční oslavou kulatých sedmdesátin.

Vzpomínal při tom samozřejmě nejen na Petrohrad a gamblerství, jemuž ve městě na Něvě propadl a z něhož se pak po návratu domů léčil a vyléčil.

„Mockrát jsme o tom s profesorem Nešporem mluvili, často mi kladl otázku, proč jsem se nechal strhnout. Dodnes nevím... Byla to bláznivá radost, která člověka omámí a strhne," hledal a hledá Petržela odpověď, proč ho vrtkavá kulička tolik přitahovala a ničila mu život.

I prášky mu ho po návratu do Čech ničily.

„Byl jsem na nich závislý, když jsem je neměl, udělalo se mi zle. Myslel jsem, že umřu, ale jakmile jsem prášek rozkousal, bylo mi zase dobře. Prostě další bordel v mém životě, na jehož počátku byly bolesti v břiše. Po vyšetření v IKEMu mi řekli, že žaludek je v pořádku a že jde o psychický problém. Předepsali mi Neurol a tím to začalo. A když se k tomu přidala panická ataka, nezbylo než podstoupit léčbu. Nejdřív měsíc v Liberci, pak čtvrt roku v Bohnicích. Prošel jsem si tím a dnes je všechno naštěstí za mnou," nikterak netají a před světem neskrývá Vlastimil Petržela životní martyria, která ho ničila, devastovala a ruinovala.

I proto jako by ho polil živou vodou, když v pořadu Kopačky na hřebíku došlo na reminiscence na jeho hráčskou kariéru, na začátky v Prostějově a Olomouci, angažmá v Brně, vojákování v Chebu či přestup do Slavie.

Věděli jste třeba, že na konci vojny ho skrývali velitelé chebské Rudé hvězdy v Mariánských Lázních v naivní představě, že mu tím zabrání jednat o přestupu s Ostravou, Spartou a Slavií? Že do pražského Edenu šel kvůli trenérovi Máčalovi, i když mu Sparta nabídla daleko vyšší gáži a mnohem lepší podmínky než Slavia?

I o tom jubilant Vlastimil Petržela otevřeně vypráví, stejně jako líčí, jak to bylo s příchodem Čechoameričana Borise Korbela do Edenu.

„Já ho tam přivedl, protože s Korbelem se znal kluk, který nějaký čas v Americe žil a já s ním už jako trenér Slavie hrál v Cholupicích. Proto jsem zprostředkoval schůzku Korbela s tehdejším předsedou Slavie Epsteinem v hotelu Palace, kde si ti dva plácli," prozrazuje pozadí transakce, po které milionář Korbel zamířil místo do Sparty nakonec do Slavie.

„Ale i s Václavem Ježkem," dodal Petržela a v našem pořadu se rozpovídal i o tom, jak s trenérem Ježkem vycházeli, proč se rozešli a jak se nakonec rozloučil i se Slavií.

Rozpovídal se ale i o trenérských štacích v Liberci a Bohemians, klubech, které přivedl do ligy a na něž dodnes rád vzpomíná.

Prostě epizoda napěchovaná samými zajímavými vzpomínkami a zážitky, které stojí za poslech.

Zvláště, když se Vlastimil Petržela nijak nevyhýbal reminiscencím na angažmá v Petrohradu a na to, co všechno tam zažíval.

I na společnou večeři s ruským ministrem sportu Vitalijem Mutkem a Vladimirem Putinem v moskevské restauraci Jevgenije Prigožina přišla řeč. Stejně jako na vztahy a vazby v zákulisí ruského fotbalu, na nichž si Petržela zlámal vaz.

A k tomu otevřená zpověď o gamblerství, kasinech a desítkách a desítkách milionů, o které ho připravila ruleta a vrtkavě poskakující kulička. Výpověď o Neurolu, na kterém byl závislý. O léčbě v Bohnicích. Ale také vyznání sedmdesátiletého muže, který zmíněná životní martyria přestál a dnes už jako spokojený a vyrovnaný penzista žije ve Vlašimi, kde trénuje fotbalové dorostence.

To všechno přináší další epizoda Kopaček na hřebíku, kterou byste si rozhodně měli poslechnout. Určitě za to stojí.