Šmicer o oslavenci Vízkovi: Mezi indiány by byl náčelník Velká pravda

„Středeční oslava byla moc fajn. Hlavní párty bude v Kozlovně, Vizour pozval spoustu svých kamarádů. Před týdnem za mnou ale přišel a říká mi: hele, je to špatný, asi se tam nevejdeme. Všichni chtějí přijít s holkama,“ říká s úsměvem Šmicer.

Vízek je známý upřímností. Vůbec tedy neskrývá, že ze sedmdesátky není přehnaně nadšený a necítí se kdovíjak svěže. „Žije naplno. Nedivím se, že se ráno probudí a všechno ho bolí. Dopoledne jde na tenis, ve dvě sedne na karty a večer všechno rozebere u piva. Tělo dostává záhul. Má pětadvacet kilo nadváhy, kolena tohle neunesou. Domluvit mu zkoušela spousta lidí. Ale kdo ho zná, ví, že Vizour má ve všem pravdu. Mezi indiány by byl náčelník Velká pravda,“ směje se Šmicer.

I když s Vízkem občas nesdílí stejné názory, je moc rád, že má za tchána právě jeho. „Je veselý, člověk se s ním nikdy nenudí. Spojuje nás sport, samozřejmě především fotbal. Na jeho počest pořádáme v Dolních Chabrech turnaj. První tři ročníky jsme ho nazvali Memoriál Ládi Vízka, na nátlak veřejnosti jsme ho přejmenovali na turnaj O pohár Ládi Vízka,“ culí se vítěz Ligy mistrů s Liverpoolem z roku 2005.

Vízka si pamatuje z doby, kdy válel za pražskou Duklu a československou reprezentaci. Jeho klamání tělem a zasekávačky má Šmicer dodnes v paměti. „Co uměl s míčem, to v české lize nikdo neumí. Stal se dvakrát československým fotbalistou roku. Když přestoupil do Le Havru, spoluhráči mu říkali, co tam dělá, proč nehraje v Marseille nebo v Paříži. Řada lidí v Česku si neumí ani představit, jak výborným fotbalistou byl,“ podotýká Šmicer.

K dobru přidává jednu z mnoha historek, ve kterých hraje Vízek hlavní roli. „Jednou byl na golfu ve španělské Marbelle. Sednul u hotelu do golfového vozítka a vyrazil na hřiště. Jenže minul sjezd a najel na dálnici. Vezl tenkrát Ivana Haška. Místo na hřiště jeli po dálnici směrem na Gibraltar,“ vypráví Šmicer.

Kromě další historky a povídání o svém tchánovi, olympijském vítězi (1980) vicemistr Evropy v novém díle svého podcastu hodnotí počínání Plzně, Slavie a Sparty na evropské scéně.