Článek
Od devatenácti vystřídal několik fotbalových adres: stěhoval se tolikrát, že už to ani nepočítá. „Fotbalový cestovatel? Asi se to takhle dá nazvat,“ pobaveně pokývá hlavou. „Neplánoval jsem to, ale ve fotbale to takhle někdy je. Začalo to už tím, že jsem jako mladý chodil ze Sparty po hostováních: Ružomberok, Brno, Slovácko…“
Sám ví, že romantické časy, kdy fotbalista strávil v jednom klubu klidně celou kariéru, jsou dávno pryč. „Líbí se mi, když někdo hraje třeba deset let na jednom místě a je klubovou legendou. Ovšem já jsem za svoji fotbalovou cestu rád. Poznal jsem hodně lidí a různé mentality. I stěhování jsem vždycky zvládal v pohodě. Všude rychle zapadnu a na nová místa se těším,“ vykládá Skalák.
Těšil se i do Sparty, kam šel už po základce z Pardubic. Pikantní je, že předtím byl na stáži v Baníku, který o něj měl zájem. „Trénoval jsem tam asi týden a klub jednal s mými rodiči. Do toho ale zavolal pan Frýdek, že by mě chtěl do Sparty,“ zmíní Skalák vicemistra Evropy 1996, jenž ve Spartě trénoval nadějný ročník 92 s Pavlem Kadeřábkem, Ladislavem Krejčím starším či Martinem Frýdkem juniorem. „Celé se to otočilo a za chvíli jsem byl ve Spartě. Logisticky to bylo lepší, z Pardubic je to do Prahy blíž než do Ostravy.“ Vyplatilo se to i fotbalově, ve Spartě byl u jednoho titulu.
Rozhodl by se na nějaké fotbalové křižovatce jinak? „Jsou to jen kdyby, ale kdybych to mohl vrátit, možná bych chtěl z Brightonu odejít dřív,“ vybaví si léto 2018. Dodejme, že ve městě racků hrál dva a půl roku a byl u slavného postupu do Premier League. „Po postupu byla moje vytíženost nulová, ale nechtěl jsem se vzdát svého snu a ochutnat anglickou ligu. Ovšem po půl roce jsem se zranil v FA Cupu a dohromady jsem odehrál jen minimum zápasů.“
Výrazně si nepolepšil ani po odchodu do londýnského Millwallu: „Říkal jsem si, že to tam zase nakopnu, ale nepovedlo se to. Po odchodu z Brightonu jsem se rozhodoval mezi Millwallem a Hullem, kterému jsem asi měl dát přednost. Ale kdo ví, jak by to dopadlo.“
V Anglii žil na jiné fotbalové planetě, na pět let za La Manchem s nostalgií vzpomíná dodneška. „Anglie a Premier League byl odmala můj sen. Cením si postupu s Brightonem, bylo nádherné být u toho. Podobalo se to postupu na EURO 2016,“ líčí Skalák. „Překvapilo mě, že v Anglii žijí fotbalem úplně všichni. V klubu se táhne za jeden provaz a maká směrem k víkendovému zápasu, od uklízeček a kuchařů až po hráče.“
Návrat do Česka byl složitý. V zimě 2021 kývl Mladé Boleslavi, kde zářil před odchodem do Brightonu, jenže za pět let se dost detailů změnilo. „Jiní lidé v klubu, jiný trenér, jiní hráči… Plánoval jsem to trochu jinak, prvním půlrokem jsem se trochu protrápil. Moje herní ani fyzická kondice nebyla dobrá, do toho ošidná covidová doba. Říkal jsem si, že bych ještě mohl odejít do ciziny, ale nakonec se to sešlo tak, že jsem v Česku doteď,“ popisuje Skalák.
Letos zažil dlouhé léto bez fotbalu: v Boleslavi se nedohodl na nové smlouvě a ligová sezona začala bez něj. „Měl jsem spoustu volna na rodinu, ale nebyl to pro mě jednoduchý čas. Chtěl jsem do zahraničí, ovšem teď jsem rád, že z toho vyšly právě Budějovice,“ přiznává. „Třeba v Indonésii, kterou jsem chtěl poznat, teď mají smogové období a lidi pořádně nemůžou ven. Jeden klub jsem řešil i v Izraeli a podívejte se, co se tam teď děje…“
Zabydlel se na Hluboké, odkud to má na stadion Dynama jen něco přes 10 kilometrů. V podzámčí jsou spokojené obě dcerky a táta může ve volnu hrát oblíbený golf. Když do Dynama přicházel, bylo poslední, zato teď je páté od konce. „Nejdůležitější je, že jsem zase začal pravidelně hrát. Vize Budějovic je mi sympatická a líbí se mi tady. Po zkušenosti z Anglie mě to ještě táhne do ciziny, ale rozhodně odsud neutíkám. Chci v Dynamu odvést kus práce,“ pravil Skalák, než se rozloučil a vyrazil na trénink.
Co by přenesl z fotbalové Anglie do Česka? Jaké bylo v patnácti odejít z Pardubic na sparťanský internát do Prahy? Je těžší postoupit do Premier League, nebo vyhrát český titul? A co potenciální návrat do reprezentace? I o tom je řeč v podcastu Bodlo.
