Proč ho Pepi Bican nepustil do šatny? A proč už Peter Herda nejezdí taxíkem a rozváží po Praze lahůdky?

"Ten balon už jsem viděl v bráně, takže jsem zvedal ruce nad hlavu. Šaňo Vencel však předvedl zákrok, nad kterým mi zůstal rozumu stát. Dodnes nevím, jak se mu povedlo míč vyrazit a udržet čisté konto," vzpomíná Peter Herda v dalším díle pořadu Kopačky na hřebíku na šanci, která mu mohla ve slávistických dějinách zajistit fotbalovou nesmrtelnost.

Nezajistila, domácí brankář Alexander Vencel ji zlikvidoval. Slavia nakonec ani potřebnou remízu neuhrála a po porážce 0:2 skončila v tabulce třetí. Za ostravským Baníkem a bratislavským Slovanem.

"Vencel byl mým prokletím. Toho jsem prostě rád neměl, protože jsem mu nikdy nedal gól. Mě naopak neměl v lásce teplický Jirka Sedláček. Nedivil jsem se mu. Překonal jsem ho pokaždé, když jsem proti němu nastoupil. Jednou dokonce dvakrát během pár minut. A z pokutových kopů k tomu," vzpomíná jedna z velkých postav fotbalové Slavie sedmdesátých a osmdesátých let Peter Herda u mikrofonu Sportu.cz na svou hráčskou kariéru vyplněnou devíti sezonami ve Slavii, roční štací v bratislavském Slovanu, třemi léty v Chebu, ale i zahraničním angažmá v Belgii a Francii.

"Starší brácha Dušan už kopal ve Slavii, mě ovšem lanařila Trnava, Žilina a nakonec se přidala i Slavia. Až po letech jsem se dozvěděl, že jsem ji stál na tehdejší dobu dost peněz, které musela dát dohromady, aby mě pustili do Prahy," líčí Peter Herda cestu do Edenu.

"Premiéru jsem měl ovšem náramnou. Přijeli jsme s tátou v pátek do Prahy, kde jsem měl začít od pondělí začít se Slavií trénovat. V neděli se ale hrál Interpohár s francouzským St. Etienne a trenér Jareš mi nabídl, že si mohu sednout na lavičku. Čtvrthodiny před koncem mě dokonce poslal na hřiště, abych se mu ukázal. Jen co jsem vběhl na trávník, dostal se ke mně odražený balon a já ho napálil levačkou rovnou do šibenice. Parádní gól. Však jsem po zápase od Pavla Biroše slyšel: Jsem ve Slavii tři roky a nikdo mi nikdy nezatleskal, jako tobě po minutě na hřišti."

Peter Herda se ale vrátil ve vzpomínkách i k fotbalovým začátkům v Partizánském a k první štaci v Topolčanech, kde už hrál v sedmnácti druhou ligu za chlapy.

"V našem regionu se narodila a vyrostla spousta výborných fotbalistů. Jen od nás z Jalovců jsme byli čtyři - já s bráchou, Laco Jurkemik a Marián Novotný, co hrával za bratislavský Inter. A v okolí pak Jokl, Geleta, Švajlen, Ondruš, Bizoň, Hrušecký. Jednou jsme spočítali, že v okruhu pěti kilometrů od naší vsi bylo sedmnáct, osmnáct kluků, co hráli ligu," připomíná Herda, který měl fotbalový talent od samotného pánaboha.

Samozřejmě že v podcastu Kopačky na hřebíku došlo i na spoustu zajímavých historek a zážitků.

"Při oslavách šedesátin legendy prešovského fotbalu Laco Pavloviče mě nechtěl Pepa Bican pustit do šatny pro mužstvo, které si Pavlovič sezval.,Mladej, tady se převlékají kanonýři, kteří nastříleli sto a víc ligových gólů. Ty jich máš jen devětadevadesát, tak si ještě počkáš, abys mohl být uvnitř s námi,' slyšel jsem od něho a musel poslechnout."

Peter Herda vzpomíná i na angažmá v bratislavském Slovanu a po letech prozrazuje, jak to tehdy bylo s prodaným, respektive neprodaným ligovým zápasem se Žilinou. Ta totiž spoléhala na pomoc "belasích", jimiž rok předtím v nouzi sama vypomohla, jenže revanše s na oplátku se nedočkala. A s úsměvem připomíná i to, jak poté v dresu Rudé hvězdy Cheb ani ke Slovanu žádnou vstřícnost neprojevil a gólem v poslední minutě ho poslal do druhé ligy.

Došlo ale pochopitelně i na odchod do zahraničí. "Původně jsem měl namířeno na Kypr, jenže sekretář Slovanu Janko Fiala se najednou objevil s nabídkou z belgického Charleroi. ,Co bys dělal na Kypru? Čím tě tam budou platit? Leda tak cibulí. Mám pro tebe Belgii,' nakázal, během jediného dne všechno zařídil a já se stěhoval na novou štaci. Dodnes na ni nedám dopustit."

Peter Herda se ovšem rozpovídal i o životě po fotbalové kariéře. O tom, jak dlouhá léta dělal v Praze taxikáře a v hlavním městě najezdil statisíce kilometrů. Paradox o to větší, že pro auta neměl nikdy vášeň a řidičák si už udělal až pomalu ve třiceti v Chebu.

"Přišel ovšem covid a tak jsem  se odebral do důchodu. Po dvou letech jsem to ale už nemohl doma vydržet, potřeboval jsem mezi lidi, mezi kterými jsem byl celý život. Našel jsem si proto novou práci. Podobnou, jako měl nebožtík Franta Veselý. Rozvážím lahůdky, dorty, chlebíčky a všelijaké laskominy, na kterými se slinty sbíhají. Ale jen první tři hodiny," směje se Peter Herda a připomíná, že příliš debužírovat nemůže.

To na tribuně v Edenu, kde je pravidelným hostem, si slávistický fotbal v posledních sezonách vychutnává náramně. I když...

Ale i o tom "i když" promlouvá Peter Herda v podcastu Kopačky na hřebíku, když přišla řeč na letošní sezonu a výkony a výsledky sešívaných.

Proto se zaposlouchejte do dalšího dílu podcastů sportu.cz, určitě za to stojí.