PŘÍMÁK: Já su kluk z vesnice a všichni na mě troubí. Ligový rekordman si zvyká na Prahu

Petržela ve fotbalovém světě platí za veterána, vždyť v červnu oslaví 42. narozeniny, což je mezi profíky unikátní. Daleko větší problémy než stíhat o generaci mladší borce na hřišti mu ale dělá Praha. Na ruch velkoměsta není zvyklý.

„Je to těžké. Já su kluk z vesnice, mám rád menší městečka,“ vyprávěl Petržela svým typickým přízvukem. „Třeba i teď, když jsem jel za vámi do studia, na mě na křižovatce všichni troubili. Jsem z toho nervózní. Navíc mám malou dcerku. Ta nese těžce, když odjíždím do Prahy.“

Bývalá opora plzeňské Viktorie teď kope za tu žižkovskou, doma v Uherském Hradišti tak (logicky) moc času trávit nemůže. „Trenér mi nechává o trošku víc volna, v pondělí ještě zůstávám na Moravě. Ale vždycky, když se zase balím do Prahy, je to složité,“ pravil Petržela.

Adaptace na metropoli pro něj začíná být jednoduchá až ve chvíli, kdy projde branami žižkovského stadionu. „Mám rád kabinu, užívám si fotbal. Asi díky tomu ještě držím. Kluci si v šatně dělají legraci z mého přízvuku, napodobují mě. Je sranda,“ usmíval se Petržela.

Jedna z nejvýraznějších postav samostatné historie české nejvyšší soutěže také vzpomínala na Pavla Šulce. Když Petržela v roce 2019 Plzeň opouštěl, měl ho za talentovaného mladíka. Nyní je z běhavého středopolaře hvězda Viktorie i stálice národního mužstva, která kromě produktivity ohromuje fyzičkou ironmana. Vždyť duel reprezentace proti Gibraltaru byl Šulcovým 51. mačem v aktuálním ročníku!

„Pamatuji si ho. Se spoluhráči jsme věděli, že ho čeká velká kariéra. Zatím to potvrzuje, je výborný. A že má až moc velké vytížení? Je logické, že když je v laufu, chce hrát každý zápas. Nechce z toho vypadnout, trenéři s ním určitě komunikují,“ tuší Petržela.

Kam by mohly vést Šulcovy další kroky? „Nejvíc by se mi líbil v Bundeslize, přestupem do Sparty či Slavie by se tolik neposunul. Fyzicky náročná soutěž by mu seděla,“ domnívá se Petržela, jenž také ocenil unikátní outfit současného reprezentanta na nedávném galavečeru Fotbalista roku 2024. „Víc takových! Tleskám mu, bylo to odvážné. I když v kabině si ho možná kluci dobírali,“ smál se Petržela.

Stále ještě zatraceně rychlý fotbalista kromě toho také nastínil, jak se mu líbily výkony národního mužstva při povinných výhrách s Faerskými ostrovy (2:1) a Gibraltarem (4:0). A také se svěřil, že by tuze rád k obrovité a rekordní cifře 519 prvoligových startů ještě nějaké přidal. „Snad jsem ještě v lize neřekl poslední slovo. Třeba mi ještě někdo dá šanci,“ doufá Petržela. „Ideální by bylo, abychom dokázali postoupit se Žižkovem. Co mám zprávy, majitelé by se tomu nebránili. A já bych alespoň sejmul dvě mouchy jednou ranou.“