Článek
„Samozřejmě byla obrovská pocta si za Kanadu zahrát, byl jsem na to hrdý. Nikdy jsem se ale jako Kanaďan necítil,“ vzpomíná Nedvěd v pořadu Příklep na Sport.cz na téměř 30 let staré okamžiky.
Kromě ambice uspět s výběrem Javorového listu měl v Lillehammeru i další přání. „Hrozně jsem si přál, abychom během turnaje nenarazili na nás,“ vybavuje si Nedvěd, že za žádnou cenu nechtěl čelit svým kamarádům a krajanům vedeným trenérem Ivanem Hlinkou.
Petr Nedved playing for team Canada at the 1994 Winter Olympics in Lillehammer. He would later go on to play for the Czech Republic. pic.twitter.com/9lQ3XQi7BR
— Old Canada Series (@oldcanadaseries) August 25, 2022
Jenže to se mu nevyplnilo, čtvrtfinále spojilo právě Kanadu s Českem. „Takhle si to hokejový bůh přál, tak se to stalo. Bylo prapodivné slyšet před zápasem českou hymnu,“ přiznává současný generální manažer české reprezentace.
Tehdy v Lillehammeru dělilo Hlinkův výběr necelých šest minut od postupu do semifinále. Jenže pak srovnal Savage na 2:2 a v šesté minutě prodloužení vystřelil Kanadě postup Kariya.
„Samozřejmě jsem byl rád, že jdeme dál, ale bylo mi to zároveň fakt líto. Měl jsem v sobě smíšené pocity a byl jsem snad jediný, kdo neslavil. Spoluhráči to respektovali a chápali, že to pro mě nebylo jednoduché,“ tvrdí Nedvěd, jenž na turnaji vstřelil pět gólů a přidal jednu asistenci.
Vytouženého zlata se ale nedočkal. Finále se Švédy došlo až do nájezdů, Kanaďané první dva zásluhou právě Nedvěda a Kariyi sice proměnili, jenže nakonec slavil výběr Tří korunek díky dnes již legendární kličce Petera Forsberga, kdy v sedmé sérii překonal gólmana Hirsche s hokejkou v jedné ruce.
„Byli jsme pár centimetrů od zlaté medaile. Můj názor je, že takový zápas by neměly rozhodovat samostatné nájezdy,“ míní Nedvěd a překvapuje, že dodnes téměř 30 let starý zážitek z paměti nevymazal.
„Nevím proč, ale každé dva tři měsíce mám takový nesmyslný sen o finále olympiády v Lillehammeru. Nějak mi to pořád leží v hlavě. Hrozně mě to mrzí,“ uzavírá 51letý elegán.
