PŘÍKLEP: Oslavy byly úžasné. Kuba Voráček jako DJ? Vřele doporučuju, smál se Rulík

Radim Rulík se před světovým šampionátem v Praze potýkal s kritikou ohledně nominace a některých škrtů. „Závěrečný turnaj v Brně byl za mě bod 0. Měli jsme hodně střel, ale chyběl tomu gól. Bylo tam fantastické publikum, ti lidé nás hnali. Samozřejmě tam byla trochu nervozita, nikdo nevěděl, co bude,“ krčí rameny Rulík.

„To pravý jsme chtěli začít budovat až v Praze. Nechtěli jsme být v euforii a pak zhasnout. Měl jsem to od začátku v hlavě a věděl jsem, že budu pod obrovskou kritikou, ale to jsem neřešil,“ vysvětluje osmapadesátiletý trenér s tím, že měl podporu i ve všech členech realizačního týmu. „Táhli jsme za jeden provaz, všichni to cítili stejně. Jsou to zkušení hráči a teď už i trenéři a já jsem v nich cítil podporu, to bylo hrozně důležité.“

Nikdo z hokejistů neměl místo v týmu jisté až do závěrečné nominace. „Všichni hráči o tu nominaci bojovali do poslední chvíle. Samozřejmě kromě Davida Pastrňáka, to trvám na tom, co jsem řekl,“ přibližuje nominační kritéria Rulík. „Nejvíc mi pomohl turnaj v Brně. Protože jsem hráče držel v nejistotě a chtěl jsem vidět, jak to zvládnou,“ dodává s tím, že například o pardubickém forvardovi Lukáši Sedlákovi byl přesvědčen hned. „Chtěl jsem ho v týmu, vím, že to je skvělý hráč. Ale taky jsem mu nic neřekl, musel si to prožít až do konce.“

Za klíčový označuje trenér reprezentace vstup do světového šampionátu. „Hrozně důležité bylo po tom Brně vyhrát a dát góly. S Finskem se vyhrálo a zaplaťpánbůh, že s Norskem se to otočilo. Pak už se to nastartovalo a jelo to až do konce,“ míní Rulík

Zkušený trenér dokázal národní tým dovést po 14 letech ke zlatu. „Nejsem ten typ, který by si to pouštěl zpětně, takže jsem vlastně naše zápasy ještě neviděl. Ale určitý klipy bych chtěl použít jako studijní materiál pro příští šampionát,“ vykládá Rulík. S mužstvem si pak užil oslavy na ledě, v kabině i s fanoušky na Staroměstském náměstí.

„Měli jsme připravenou cestu, jakou bychom to chtěli vést. Měli jsme s hráči i porady ohledně tlaku i mentálního nastavení,“ přibližuje reprezentační kouč. „Já jsem strašně rád, že se nám jako realizačnímu týmu povedlo splnit plán, který jsme si na začátku stanovili.“

Roli jedničky plnil na šampionátu možná trochu překvapivě Lukáš Dostál. „Do konce roku jsme se zabývali jen evropskými gólmany. V únoru přišel Ondra Pavelec se třemi jmény – Dostál, Mrázek, Vejmelka. A já jsem mu musel dát absolutně za pravdu,“ vysvětluje nominaci brankářského tria Rulík. „Nikoho jsem nevyzvedl z toho týmu, protože si to odvedlo celé mužstvo. Ale jestli někoho vyzdvihnout, tak Lukáše Dostála. My jsme věděli, že bude dobrý, ale že bude takhle skvělý, to se přiznám, jsem nečekal,“ podotýká trenér.

V průběhu turnaje docházelo ke změnám v kádru. „Všichni hráči přijali svou roli. Špičkově se zachoval Pavel Kousal, čekal, než přijede David Kämpf, absolvoval to s námi, bylo to neskutečné. Nikdo tu chemii, na které si zakládám, nenarušil,“ chválí své svěřence Rulík.

„Nikdo se nikdy neurazil, že nehraje. Krásně to fungovalo. Věděli jsme, jaký mají kluci charakter, a doufali jsme, že to bude výborný. Pečlivě jsme vybírali každé jméno a jsem opravdu rád, že jsme to trefili,“ přidává reprezentační kouč.

Turnaj provázela silná divácká kulisa, kterou ale reprezentační kouč příliš nevnímal. „Já jsem jen jednou v nějakým prostřihu na kostce viděl záběr na fanzónu vedle O2 areny. A já jsem na to koukal a říkal jsem si: Ježišmarjá, tam je lidí,“ směje se Rulík a vyzdvihuje bublinu okolo mužstva. „My jsme se úplně vyhnuli veřejnosti. Měli jsme to skvěle v hotelu zorganizované a ten tým měl soukromí a svůj klid.“

Po nedělním finále odstartovaly bujaré oslavy. „Bylo to úžasný. Strávili jsme noc z neděle na pondělí na hotelu a oslavovali jsme jako tým, Kuba Voráček byl skvělý DJ, vřele doporučuju,“ říká Rulík.

V týdnu po zisku titulu si osmapadesátiletý kouč, který má smlouvu i na příští rok (s roční opcí), plnil spolu s týmem povinnosti mistrů světa. Navštívil premiéra Petra Fialu i prezidenta Petra Pavla. „Vůbec to nebylo politické, bylo to strašně lidské setkání. A třeba pan prezident na nás udělal svým vystupováním opravdu skvělý dojem,“ vzpomíná na hradní návštěvu Rulík.

Dál absolvoval rozhovory a vítání ve městech napříč republikou, včetně jeho rodné vesnice Jenišov. „Bylo to trošku náročný, ale příjemný. S každým se vyfotit, podepsat, takže toho bylo hodně. Nikoho jsem neodmítl a všem jsem se věnoval,“ vykládá Rulík o návštěvě v Jenišově.

Pro český hokej ale práce pokračuje. „Je to obrovský závazek. Vzrostl zájem o hokej, musíme zabránit, aby nám odcházeli mladí kluci. Od listopadu znovu začne ta práce, čeká nás další šampionát a pak i olympiáda,“ připomíná Rulík olympijský turnaj v Miláně 2026. „Musíme využít teď toho velkého zájmu, protože hokej je opravdu národní sport.“

Na příští mistrovství světa pojede český tým už jako obhájce titulu. „To mi vůbec ještě nedošlo, tak uvidíme, jak to dopadne,“ uzavírá Radim Rulík.