PŘÍKLEP: Po zisku zlata vpadl do československé kabiny Tichonov, prozradil Králík

Králíkova kariéra trvala téměř čtvrt století, jejím jasným vrcholem byl zisk domácího zlata v roce 1985. Do branky na světovém šampionátu v Československu ale mířil legendární gólman už o sedm let dříve v roce 1978. „S Jirkou Holečkem jsem tehdy odchytal celou sezonu a všechno jsme vyhráli. Ale problém byl konečná nominace,“ přibližuje tehdejší situaci v reprezentaci Králík.

Do konečné nominace se tehdy šestadvacetiletý brankář nedostal. „Už ráno řekli Šťastnému, že nepojede, a po obědě si zavolali mě a řekli mi, že Jirka Crha měl lepší závěr sezony než já, a tak budu třetí nechytající brankář. A tak jsem na tom šampionátu akorát obsluhoval promítačku,“ vzpomíná Králík. „Tehdy se na soupisku zapisovali pouze dva brankáři a třetí jako by oficiálně nebyl součástí týmu,“ vysvětluje Kézr.

Vztahy mezi tehdejšími reprezentačními brankáři to ale nezměnilo. „My jsme s Holečkem a Crhou byli hlavně konkurenti, kamarádi spolu chodí na pivo, to my jsme nechodili. Ale v žádném případě nedocházelo k nějakým nevraživostem,“ říká bývalý gólman.

O sedm let později už to ale vyšlo. Králík na domácím šampionátu chytal. Byl československou jedničkou a dovedl národní tým ke zlatu. „Nejzajímavější je to, že prvním gratulantem byl Viktor Tichonov. On vpadl do kabiny a byl upřímně nadšený, objímal nás, protože se mu asi trochu ulevilo, že vyhrál tým ze sovětského bloku,“ domnívá se Králík.

Pak dorazil do kabiny předseda vlády Lubomír Štrougal. Setkání s bývalým premiérem bylo pro Králíka důležité. „My jsme se už předtím potkali na Dnu armády, kde jsem byl s fotbalistou Zdeňkem Nehodou. A přišel za námi právě pan Štrougal, který se začal se Zdeňkem bavit o fotbalu. A jemu už to bylo blbé, tak to chtěl otočit a říká: A soudruhu předsedo, co hokej? A Štrougal se tak podíval a říká: Ale, ti nemají gólmana. V té kabině po zisku za mnou pak přišel a říká: Jirko, já bych se ti chtěl upřímně omluvit. Máme gólmana a toho nejlepšího.“

V Králíkově době chytala výrazná osobnost i v sovětské brance – Vladislav Treťjak. „On byl zvláštní. Před zápasem jsme se potkali, normálně jsme se pozdravili, a když jsme pak Sovětský svaz porazili, tak když jsme se spolu znovu potkali, tak on otočil hlavu na druhou stranu. Takže o ty kamarády moc nestál,“ vykládá Králík.

Ani jeden si ale nikdy nezachytal v prestižní zámořské soutěži NHL. „Z národního týmu mi naznačili, že musím chytat minimálně do dalšího mistrovství světa. A zhruba 14 dní před pražským světovým šampionátem jsem musel podepsat smlouvu s Rosenheimem, a tak skončila moje anabáze s NHL,“ vysvětluje tehdejší situaci bývalý brankář, který v německé Bundeslize ukončil v roce 1987 kariéru.

Ačkoliv byl Králík úspěšný československý gólman, ne všichni pozdější brankáři jeho tvář znají, například olympijský vítěz z roku 1994 a mistr světa z roku 1998, úspěšný švédský brankář Tommy Salo. „Přijel se letos podívat do Zlína. Všichni se tam s ním fotili, chtěli podpis. A já jsem to obrátil a přišel jsem za ním a říkám, jestli chce fotku se mnou. A on tak koukal, co to ten dědek zkouší, tak jsem mu vysvětlil, že jsem taky hokejový brankář a mistr světa,“ směje se Králík.

Tuzemským hráčům i fanouškům byl ale stále známý. Po ukončení profesionální kariéry se začal Králík objevovat na obrazovkách i v roli experta. „V České televizi mám takový primát. Ještě nebyly ty elektronické tužky. Tak já jsem vytáhl takové ocelové ukazovátko a začal jsem s ním ukazovat detaily těch akcí,“ vykládá Králík, který byl jeden z prvních hokejových expertů na televizních obrazovkách. „Bavilo mě to, ale myslím, že to moje komentování bylo tak pro 5 % lidí, ale spoustu kamarádů mi říkalo, že to bylo fajn.“

Legendární gólman Jiří Králík v novém dílu pořadu Příklep promluvil i o zážitcích se střelci, jako byl Mario Lemiux nebo Wayne Gretzky, či jak si užívá roli vitálního důchodce.