PŘÍKLEP: Hokejoví mistři světa přibližují, v čem bylo kouzlo národního týmu

I s týdenním odstupem zní oslovení „mistr světa“ oběma hokejistům neuvěřitelně. „Až teď mi to začalo nějakým způsobem docházet, co se nám vlastně povedlo. Myslím si, že ještě nějakou chvíli to bude trvat, než to úplně vstřebám,“ domnívá se Kubalík. „Mně to asi ještě pořádně nedošlo. Kdyby mi někdo před dvěma měsíci řekl, že budu v Praze a vyhrajeme, tak bych mu to nevěřil,“ dodává stále ještě překvapený Beránek.

Osmadvacetiletí hokejisté se shodují, že za historickým úspěchem stojí celé mužstvo. „Já jsem viděl, jak jsme opravdu tým, všichni jsme táhli za jeden provaz a každý zápas se to zvedalo,“ je přesvědčen Beránek. „Myslím, že to bylo cítit na ledě. Vždycky když něco nefungovalo, tak jsme se to snažili strhnout týmově, nikdo nehrál sám na sebe, dýchali jsme jeden za druhého,“ doplňuje o půl roku starší Kubalík.

Do dobrého rozpoložení národního týmu nezasáhl ani příjezd hvězd z NHL, tria Nečas, Pastrňák, Zacha. „Dokud tým něco nevyhraje, tak je hrozně těžké poznat tu chemii. Ale tady, i když kluci přijeli později, myslím, že to skvěle zapadalo do sebe, nepřišlo mi, že by se někdo cítil dotčeně nebo podobně. Sedalo si to víc a víc,“ tvrdí útočník Ottawy. „Mělo to celou dobu tu správnou konzistenci, všechno, co se mělo stát, tak se stalo a dopadlo to skvěle,“ doplňuje karlovarský forvard.

A právě jeden z útočníků, kteří se připojili k národnímu týmu až během šampionátu, bostonský David Pastrňák, vystřelil Česku zlaté medaile. „Po Pastově ráně už jsem věřil, že tým to ubrání a že už to musíme vyhrát,“ říká Beránek. Pomyslnou pečeť na finálovém skalpu Švýcarska udělal David Kämpf, který zasunul kotouč do prázdné brány. „Já jsem Davidovi přihrál a pak jsem asi pět vteřin klečel a čekal, co bude. Bylo to neskutečný, začali jsme skákat, radovat se, a to mi zůstane v paměti navždycky,“ přidává Kubalík.

Oba útočníci připouští, že svou roli na zisku titulu má i mohutná divácká podpora a domácí prostředí. „Myslím, že už to nikdy nezažiju. Bylo to naprosto výjimečný, neskutečný, patří jim veliký dík,“ vypráví s rozechvěným hlasem Beránek. „Je hrozně lehký se nechat strhnout lidmi, vybláznit se, každý si pak začne dělat, co chce, ale to myslím, že u nás se moc nedělo a snažili jsme se fanouškům podporu vrátit, aby na konci zápasu měli radost,“ usmívá se Kubalík.

Mezi jeden z největších zážitků oslav řadí oba hráči i vítání s fanoušky na Staroměstském náměstí. „Úplně se mi vrátila vzpomínka z dětství, kdy jsem toužil něco takového zažít. A najednou jsem tam stál z té druhé strany, že jsme to vyhráli my. Byla to totální euforie,“ přibližuje pocity zlatého hokejisty rodák z Plzně, který bude v létě po odchodu z Ottawy jednat o nové smlouvě v NHL. „Nikdy jsem si ani nedokázal představit, že bych tam mohl stát. Když jsme přijížděli, tak lidi stáli v ulicích. Byl jsem dojatý, vystoupali jsme na pódium a teď jsem viděl ten dav, tak to bylo absolutně nepopsatelné,“ přidává Beránek. Ten bude i v nadcházející sezoně oblékat dres Karlových Varů.

Právě na to je čerstvý mistr světa pyšný. „Trochu si říkám: podívej, kam jsi to dotáhl. Je vidět, že i z extraligy se dá na vrchol dopracovat. Samozřejmě se tomu musí jít naproti pílí, pracovitostí, je to trochu i shoda náhod. Ale jsem rád, že se to zúročilo, a takhle to dopadlo,“ vypráví osmadvacetiletý útočník, který v reprezentaci plnil jinou roli, než je zvyklý ve svém domovském klubu. „Bylo to ale přesně, co bych chtěl hrát. Samozřejmě ve Varech je to jiný tým, ale tohle, co bylo v nároďáku, mi vyhovovalo,“ říká člen čtvrté reprezentační lajny.

Národní tým hnala za úspěchem i rodina, která fandila přímo v hale. „Byly tam děti, moje paní, rodiče, kteří mě dali na hokej, a ta medaile byla hlavně pro ně. Celou dobu mě podporovali a já jsem rád, že jsem jim to takhle mohl aspoň trochu vrátit. V Havlíčkově Brodě se postavilo na náměstí plátno a všichni koukali, dodávalo mi to hrozně sílu,“ připomíná jeden z klíčových útočníků karlovarské Energie, že se fandilo i v jeho rodném městě.

Jeho kolega z týmu Dominik Kubalík zažil perné tři týdny nejen z hokejového pohledu. „Pro mě ten šampionát začal porodem a gradovalo to až do finále. Před turnajem jsem se bavil s manželkou, že už se to několikrát nepovedlo a můžu být klidně po čtvrtfinále doma s holkami,“ směje se čerstvý otec dcery Mii, který je ale rád, že se mu hokejová sezona ještě o pár dnů protáhla. „To zlato je ale hlavně malá. Po tom porodu jsem to trochu přehodnotil, v tu chvíli jsem vyhrál úplně všechno. A titul mistra světa? Sešlo se to v tak v krátkém horizontu, že jsem nevěděl, co slavit dřív. Najednou má člověk všechno, co si kdy přál.“

Speciální díl pořadu Příklep přinesl i náhled do plánů Beránka a Kubalíka na další sezonu, přiblížil pocity při návštěvě u prezidenta republiky a oba útočníci vysvětlili, jak vrcholový hokejista dře a maká, aby se dostal na světový šampionát.