PŘÍKLEP: V Rusku vydržel jen dva měsíce. Místo výplaty jsme dostali policejní odznak, vzpomíná obránce

Nejhorší celek extraligy má před samotnou baráží dlouhé volno, zatímco vítěz nižší soutěže hraje do posledních chvil play-off. „Samozřejmě ta pauza tam hraje velkou roli, ale to je na upravení systému. Myslím, že baráž je to nejlepší, co může být,“ je přesvědčen Schnabel. „Nejsem si úplně jistý, že přímý sestup a postup je správná varianta. Myslím si, že by měla být nějaká prolínací soutěž. Dva nejlepší celky z nižší soutěže a dva nejhorší z extraligy si zahrají o ta dvě místa,“ vysvětluje Škvor.

Do konce základní části ale ještě zbývá ještě 30 kol a ze spodních příček se pomalu začíná drát mistrovský Třinec, který si v úterý připsal první výhru po pěti porážkách v řadě. „Třinecké vítězství nad Spartou je předzvěst lepších zítřků. Je vidět, že pomohl návrat Martina Růžičky, a jsem přesvědčen, že budou stoupat tabulkou nahoru,“ tvrdí Škvor.

Opačným směrem naopak klesá Kladno, které (v případě středeční výhry Liberce nad Olomoucí) může vůbec poprvé v sezoně padnout na úplné dno tabulky. „Zase Kladno je zvyklé hrát dole, už má za sebou i pár baráží,“ připomíná Schnabel předchozí sezony, kdy se Rytíři v extralize zachraňovali až v baráži.

Šestačtyřicetiletý rodák z Prahy se netají tím, že v tuzemské nejvyšší soutěži bije jeho srdce pro Spartu. „Fandím jim o trochu víc než ostatním. Ve Spartě je to trochu jiné než v jiných klubech. Všichni se na ni chtějí vytáhnout, a ten tlak je tam daleko větší. A kamkoliv přijedete, tak vás nikdo nemá rád, speciálně na Moravě,“ směje se bývalý obránce.

Pozici „neoblíbence“ na českém ledě teď ale má podle Schnabela jiný klub. „Trochu tu roli teď přebírají Pardubice. S tím kádrem, co mají, panuje představa, že neprohrají jediný zápas,“ míní Schnabel. „Myslím, že si to ale začíná sedat. Ale je potřeba nastavit klid, nechat pracovat trenéry, protože těch změn bylo až moc,“ říká Škvor.

Skoro dvoumetrový Robert Schnabel hrál na postu obránce, se svým hokejovým umem se dostal i do zámoří. „Největší zážitek kariéry je určitě NHL, protože to je sen každého hokejisty,“ říká Schnabel, který v nejvyšší zámořské soutěži odehrál 22 zápasů, všechny za Nashville. Nakonec ho z ní vyřadilo těžké zranění. „Někdo mi přejel přes ruku a přeříznul mi šlachy. Je pravda, že pořád to ještě občas cítím,“ přiznává Schnabel.

Rekonvalescence byla tenkrát dlouhá. „Pak už se mi nepodařilo zpátky naskočit do té základní sestavy, takže jsem chvíli hrál, chvíli nehrál,“ přibližuje Schnabel. „NHL je v tomhle nemilosrdná. Jakmile z toho člověk vypadne, tak už se s ním nikdo moc nebaví. A na farmě je pak psychicky těžké vydržet,“ míní Škvor.

Po návratu ze zámoří Schnabelovy kroky v roce 2004 směřovaly do Sparty. „Ve Slavii jsem hrál juniorku, ale po návratu za mnou přišli agenti, že ze Sparty mají velký zájem,“ vysvětluje své kroky Schnabel. Sezona se ale jemu ani celé Spartě moc nepovedla, v play-off vypadli ve čtvrtfinále. „Vítkovice na nás byly skvěle připravené. Já na to nevzpomínám vlastně moc rád, protože se mi ta sezona moc nevydařila, nedostával jsem ani tolik prostoru a asi jsem úplně nezapadl do konceptu,“ vzpomíná na sparťanskou štaci bývalý obránce.

Urostlý obránce měl namířeno i do Ruska. Po jedné sezoně na Spartě měl hrát za ruský Tver. „Neplatili nám. Byl to policejní klub a místo výplaty jsme dostali policejní odznak,“ vzpomíná Schnabel, který v angažmá vydržel jen dva měsíce. „Ten klub se pak postupně rozpadl, protože hráči bez výplaty logicky odcházeli.“ Schnabelova cesta pak vedla do Finska a zpět do tuzemských klubů, kariéru pak zakončil v anglickém Manchesteru.

Čerstvě šestačtyřicetiletý bývalý obránce teď žije spokojený život hokejového veterána. Jeho hlavní životní náplní jsou dvě pražské hospody, které vlastní. Na stadion zavítá už jen jako hokejový fanoušek. „Vždycky se mě někdo ptá, komu fandím, jestli Sparta nebo Slavie, protože jsem hrál za oboje. A já říkám, že jsem fanoušek sportu. Když je dobrý hokej, tak se rád podívám,“ uzavírá Schnabel.