PŘÍKLEP: Hokejový táta Nestrašil o přesunu syna ze Slavie do Sparty. Tam práskaly dveře a létaly koše

Sám sebe nazývá hokejovým tátou, protože se na zimních stadionech se svými potomky pohybuje už třicet let. Dobře zná specifika, ambice rodičů i trable výchovy mladých hokejistů v tuzemských luzích a hájích. „Nejhorší, co dětem můžete udělat, když se fixujete na jejich kariéru. Vytváříte na ně tak velký tlak. Já dělám chytrého, ale u těch dvou nejstarších jsem nebyl jiný. Že toho čtvrtého (Václava) vedu jinak a jsem rozumnější, je výsledek roků v hokeji,“ přiznává Nestrašil.

Nebylo přitom daleko, aby Václav junior s hokejem seknul. Jenže díky tátovi i mamince Lucii, kteří mu sehnali fyzioterapeuty, kondiční trenéry, výživové poradce, se zvedl. „Prožili jsme si dva těžké roky, ale díky energii manželky, která zbláznila celý svět, jsme ho z toho vyhrabali. A žena říkala, že bychom lidem měli dát návod,“ popisuje Nestrašil.

A když se karta obrátila, syn se dostal do prestižní americké juniorky USHL s výhledem studia na univerzitě, rozhodli se o cestě veřejně mluvit ve svém podcastu Hokejová máma.

„Po letech strávených na Slavii jsem vzal Vášu a v jeho 15 letech odvedl na Spartu, což mi dodnes není na Slavii odpuštěno a berou to tam jako smrtelný hřích. Jenže já měl kluka, který nebyl zdravý a který potřeboval individuální přípravu. S fyzioterapeuty, vlastním kondičním trenérem, který mu šil přípravu na míru. Já potřeboval režim poloindividuální přípravy, který mi na Spartě dali. Na rovinu říkám, že kdybych se nejmenoval Nestrašil, Andrej nebyl v NHL a Vášu neznali z minulosti, tak nevím, jestli by to dovolili každému,“ vypráví Nestrašil.

„Ale myslím, že v menších oddílech mimo Prahu to je furt problém a je to hrozná škoda, protože jsem přesvědčený, že bez individuální přípravy už dnes na vrcholový sport nedosáhnete. Nemůžete trénovat jenom s týmem, kde všichni dělají to samé. Třetina se zlepšuje, pro třetinu je to neutrální a třetině to může ublížit, třeba v posilovně.“

Nicméně Nestrašil je optimistou, že se situace v českých klubech v této oblasti výrazně lepší a odráží se to na výsledcích mládežnických reprezentačních výběrů. Zmiňuje skutečnost, že si oddíly najímají dovednostní trenéry a že jednou bude normální, že k dispozici budou také mentální kouči. „Kluci mně i tátovi chtějí dokázat, že jsou dobří, nebudou fňukat a svěřovat se mi s bolístkami. Oni chtějí být tvrdí chlapi a neřeknou mi to co mentálnímu kouči,“ míní Nestrašil.

Zároveň ale cesta individualizace zvyšuje finanční náročnost pro rodiče. „Hokej se dá dělat bez toho, abyste byl bohatej. Ale pokud jsem říkal, že se musí jít individuální cestou, tak to není úplně fér vůči všem klukům a rodičům. Kdo na ten luxus má a může si trenéry dovolit, tak ho to posune. Kluci z bohatších rodin mají výhodu,“ říká upřímně v pořadu Příklep.

Hokejově nejúspěšnější syn je Andrej, který má i 128 zápasů v NHL a teď je součástí třinecké La Familia. „Andrej byl zlatá povaha, je neuvěřitelně pracovitej. Když jsem dal klukům za úkol, aby doma udělali dřepy a kliky, tak jeho jsem nikdy nemusel hlídat. Věděl jsem, že si raději deset přidá, než aby jeden vynechal. To, že dostal šanci v NHL, je z 99 procent o jeho charakteru,“ popisuje Nestrašil senior.

A tak to nejtěžší, co musel v teenagerovském věku s Andrejem zažít, bylo říct Vladimíru Růžičkovi, že syn v sedmnácti mizí ze Slavie do Kanady. „Tam létaly koše, práskaly dveře, slyšeli jsme, že už si nikdy v českém hokeji neškrtneme. Ale Vláďa je emotivní člověk, co vám řekne v pěti minutách, už za dvě hodiny neví.“

V podcastu ale Nestrašil mluví o specifikách zámořských juniorských soutěží či tuzemském špatném propojení školy a vrcholového sportu.