PŘÍKLEP: Dvacítku cepuje Brutální Nikita. Trénink se mnou? Žádný aerobik, líčí dcera legendy

Její otec získal s brněnskou Kometou jedenáct titulů a zahrál si na devíti mistrovstvích světa, a tak v jeho šlépějích chtěla jít i dcera Hana. Jenže ženský hokej v osmdesátkách v Česku vlastně ani neexistoval. „Měla jsem ho zakázaný. Když jsem ho chtěla hrát, taťka mi to nedovolil. Nemohla jsem chodit ani na zimák Za Lužánky,“ líčí 46letá Bubníková.

K hokeji si ale našla cestu oklikou. Vystudovala Fakultu sportovních studií na Masarykově univerzitě, vrhla se na dráhu kondiční trenérky a spolupracovala nejprve s fotbalisty Baníku Ostrava nebo Zbrojovky Brno, ale poté především s hokejovou Kometou. „Tátova první slova, když jsem začala trénovat na Kometě: ‚Fakt, jo? Ženská? Já bych tě neposlouchal.‘ Myslím, že jsem byla taková průkopnice,“ usmívá se Bubníková.

Hráči ji ale do týmu vzali bez problémů. „Na rande mě nikdy nikdo nezval. Hned při začátku v Kometě mi jeden z hráčů řekl: ‚Ty jsi náš chlap.‘ No to chcete slyšet, to jsem se rozplakala,“ vzpomíná. „Myslela jsem si, že mě nemají rádi. Volala jsem domů a samozřejmě jsem slyšela, že jsem přece v mužském světě, kde se na nějaké rád nerád nehraje. To mě učil i táta. Takové city do sportu nepatří,“ míní.

Postupně se propracovala i k národnímu týmu. „Pan Luděk Bukač mě vybral na velkou přednášku pro trenéry a postupně jsem se dostávala do mládežnických reprezentací jako výpomoc,“ popisuje.

Poprvé kondičně připravovala českou dvacítku už před deseti lety. „Zrovna jsem chytla ročník Davida Pastrňáka nebo Dominika Simona. Dělali si ze mě legraci: ‚Tak pojď, holka. Aerobik.‘ Jen jsem se usmála a řekla, že aerobik to rozhodně nebude,“ culí se Bubníková.

„Po prvním tréninku přiznali, že to aerobik fakt nebyl. A nazývali mě Brutální Nikitou,“ vypráví. „Do té doby jsem taky nevěděla, kdo to je,“ přiznává a připomíná, že jde o filmovou a seriálovou postavu drsné špionky, která praktikuje až likvidační metody. „Přezdívka asi sedí, protože jsem hodně přísná a rázná. Nezáleží na tom, abych byla dobrá já, ale aby byli úspěšní moji svěřenci. Jsem taková jejich Matka Tereza,“ usmívá se.

V roce 2019 absolvovala už zmíněný šampionát v Bratislavě pod hlavním koučem Milošem Říhou, který si ji vyhlédl. „Vzpomínám dodnes, jak to bylo příjemné mistrovství. Všichni byli moc fajn,“ líčí.

Poté šla na mateřskou dovolenou a teď už je s českým týmem do 20 let ve Švédsku. „Práce s mládeží je trochu jiná. Trenéři chtějí, abychom pracovali hromadně a pravidelně. Bavíme se, všechno řešíme. Dívají se, jak makáme, chodí do posilovny,“ vysvětluje Bubníková.

S hráči je v kontaktu po celý rok. Když někdo z nich cokoliv ošidí, pozná to. „Vidím, jestli opravdu mají tu sílu z tréninků, kterou mi napíšou, jestli mají tu dynamiku nebo koordinaci,“ podotýká. „Ale mám ráda dobrou atmosféru, nepotřebuju jim nic dokazovat. Všechno musí být přirozené,“ dodává Bubníková.

Zítra už bude z tribuny sledovat, jak si čeští mladíci povedou v úvodním duelu šampionátu od 12:00 proti Slovensku.