Článek
Čerstvě po svých 22. narozeninách a titulu se Spartou se rozhodl pro netradiční krok. Brzy po sametové revoluci z Československa zamířil do německého Freiburgu. „S manželkou jsme nerozuměli ani slovo. Hodili jsme se do studené vody. Ještě se nám hned první rok narodila dcera,“ popisoval obtížné začátky na západě.
„Bylo to všechno dost rychlé. Ale na druhou stranu tenhle šok je možná nejlepší. V takhle mladém věku a ve dvou to jde snadněji,“ usmál se Gross. Na nové prostředí si nakonec zvyknul rychle a přirostlo mu k srdci. „Pak stejně přijdete do kabiny, začnete hrát a už je jenom jedna řeč. Ta hokejová. Začal jsem zase dělat to, co mě baví. A o tom je život,“ líčil.
Nerozhodila ho ani pravdivá pověst německé ligy. „Chodili tam odpadlí Kanaďani. Furt se to tam řezalo, tvrdá hra. Soutěž byla vnímána tak, že ztratila identitu a ten pravý hokej se hraje jinde,“ vysvětloval šéfredaktor Sport.cz Martin Kézr.
A Gross souhlasil. „Je pravda, že byla jiná. Chodili tam hráči jenom kvůli bitkám. Hráli jsme i zápasy, kdy jsme si říkali, že hlavně chceme přežít. Někdy to bylo o zdraví,“ připustil bývalý útočník. „Ale jsem rád, že se liga posunula a vyvinula hokejovým způsobem,“ pochvaloval si.
Příklep s trenérem hokejové Sparty Pavlem GrossemVideo: Sport.cz
V elitní německé soutěži nakonec strávil 12 let, zbytek své aktivní kariéry. „Měl jsem tu čest si zahrát s velmi dobrými hráči pod skvělými kouči. Z každého jsem si snažil brát to nejlepší a zkoušel to používat ve své kariéře,“ pokračoval Gross.
V roce 1995 si dokonce zahrál své jediné tři zápasy za českou seniorskou reprezentaci. „Byl to zrovna Německý pohár ve Stuttgartu. Možná zrovna vzali toho, kdo byl nejblíž. Třeba neměli peníze na cesťáky,“ vtipkoval. „Něco už jsem odehrál za dvacítku, pak mě oprášili na tomhle turnaji. Jo, tři zápasy, pěkné. Ale na víc nebylo,“ mínil Gross.
