Článek
Vkročili do útrob pražské Sportovní haly, kde na přelomu dubna a května 1985 prožili nejkrásnější chvíle svých hokejových kariér, podívali se na střídačku i na prázdné tribuny a pak oba spustili salvu vzpomínek, jako by to nebylo žádných 40 let, nýbrž se vše odehrálo maximálně před pár týdny.
„Po prohře s Američany nám novináři dávali pořádnou sodu. My měli zakázáno číst noviny, ale vždycky jsme si je propašovali na pokoje a říkali si: To není možné, my bojujeme jako idioti a oni na nás takhle,“ vyprávěl kupříkladu bývalý útočník Pavel Richter.
Paměť sportu
Paměť sportu je nový seriál Sport.cz, který poutavou formou představuje a připomíná zajímavé okamžiky ze sportovních dějin. Začínáme 40letým výročím od zlatého hokejového triumfu v Praze, už zanedlouho se ale podíváme na jiné čtyřicátiny – ty, které slaví fenomenální portugalský fotbalista Cristiano Ronaldo. A v březnu zase uplyne 150 let od chvíle, kdy byl v Montrealu odehrán první oficiální hokejový zápas.
Na natáčení vzpomínkového pořadu pro Sport.cz přišel spolu s Jiřím Králíkem, hrdinou z branky. Jiný Hrdina, ten s křestním jménem Jiří, se zase usadil v hokejové Síni slávy, kde má zlato z Prahy své výjimečné místo. Všichni vzpomínali na tréninkovou dřinu, která šampionátu předcházela, jak při výbězích na sjezdovku na Zadově, někteří z vyčerpání zvraceli, i jak dokonale to šlapalo trenérskému tandemu Luděk Bukač - Stanislav Neveselý.
Ale přes to všechno se tým ocitl v základní skupině na hraně vyřazení, jen díky vysoké výhře nad Švédskem prošel do čtyřčlenné finálové skupiny, kde se ovšem rozjela velká zlatá jízda. Odstartoval ji duel proti neporazitelné mašině, Sovětskému svazu, který na mistrovství neprohrál jediný mač od roku 1978. Až v Praze narazil.
„Luděk Bukač nám vždycky před zápasem s nimi říkal: Jdeme do války,“ líčil Králík. A tentokrát ta bitva dopadla těsnou výhrou 2:1.
Díky natáčení Sport.cz se do televizního komentátorského kamrlíku ve Sportovní hale vrátil také Petr Vichnar, pro kterého to v roce 1985 byl vůbec první odkomentovaný šampionát. Obzvlášť prožíval právě onen duel se Sovětským svazem, v němž když Vladimír Růžička potrestal gólem zavrávorání brankáře Myškina, zařval tak, až kameramani kvůli nasazeným sluchátkům naštvaně kroutili hlavami. „Byla to taková zvláštní doba, že se někteří kolegové báli oslavovat góly proti Sovětskému svazu. Já se nebál a nikdo mi nic neřekl,“ vyprávěl Vichnar.
Po finálovém dni se dokonce ocitl na oslavě hokejistů v průhonickém Sporthotelu, jenže mnohé z toho večírku je nenávratně v mlze. „Ráno jsem se probudil doma na Jižním Městě ve své posteli a dodnes si nevzpomenu, jak jsem se tam dostal.“
Ano, po triumfu nad SSSR porazili Čechoslováci i Američany a v rozhodujícím duelu také Kanadu. Po něm si mnozí hokejisté navzájem vyměnili dresy, což je i dnes něco nemyslitelného, a fotili se s trofejí s javorovým listem na hrudi. „Pak jsme dostali céres od svazu a hlavně od papalášů v čele se Štrougalem,“ usmívá se Jiří Hrdina, který si vyměnil dres se Stevem Yzermanem.
Když ale Hrdina, jenž se v duelu zranil, následně přišel do kabiny, zkolaboval. „Přijela pro mě sanitka, odvezli mě na Bulovku, měl jsem oteklou nohu a pak mi ji dali do sádry. Táta s manželkou mi přivezl zlatou medaili do nemocnice.“
Oslavy s týmem ale Hrdina stihl.
Kdo ví, jestli právě on o pár hodin později nezachránil Petra Vichnara…
Oslava československých mistrů světa v hokeji 1985
