Zlomená dívka a myšlenky na konec? Už ne. Jak Seemanová našla světlo na konci bazénu

Kdo ze sportovních fanoušků si nevzpomene na její vystoupení na hrách v Riu, vybaví si alespoň českou verzi Pobřežní hlídky, kterou tehdy čeští plavci zdařile sehráli. „Byla to sranda a dostalo nás to do podvědomí diváků,“ vzpomíná na hojně sledovaný klip.

Na další olympiádě už se připomněla světu nejen vysportovanou postavou a širokým úsměvem. Na kraulařské dvoustovce doplavala svěřenkyně Petry Škábové v Tokiu šestá, když dlouhých 21 let před ní žádný český plavec v olympijském finále nebyl.

Přerod mládežnické hvězdičky v dospělé eso se zdál být hladce zvládnutý, přes mnohé nástrahy. „Lidé jsou zvyklí, že vozíte finále a medaile a najednou mezi dospělými nic. Tlak okolí je náročný a samozřejmě i ten, co si vytváříte sami na sebe,“ popisuje. „A čím jste starší, tím víc je třeba do sebe investovat,“ říká.

To také dělala, jenže přišlo temné období. Sotva se vykurýrovala z jednoho problému, přišel další. Mdloby a zlomené žebro, borelióza… Současný trenér Luka Gabrilo o ní prohlásil, že ji předloni v létě našel jako zlomenou dívku. A Seemanová tuto charakteristiku nerozporuje.

„Psychicky i sportovně. Pořád jsem se těšila, že budu moct trénovat bez bolesti a omezení. Ale neviděla jsem světlo na konci tunelu,“ přiznává. Až se jí do hlavy vkrádaly myšlenky na to, že by plaveckou kariéru zakončila, v pouhých 22 letech.

„Když začnete trénovat a po týdnu zase zjistíte, že to zase naplno nejde, napadne vás to. Je to taková nejlehčí varianta pro hodně lidí,“ připouští. Ale jí se ta nejsnadnější cesta příčila. „Pořád převažovalo, že bych plavání chtěla dělat,“ vzpomíná.

Jen potřebovala nový impulz, který našla daleko od domovské Prahy. S vědomím, že se do ní moc často nepodívá. „Teď jsem počítala, že přes třičtvrtě roku strávím v zahraničí. Takže s rodinou jsem v kontaktu přes telefon, nebo FaceTime,“ popisuje členka mezinárodní skupiny pod vedením švýcarského kouče Luky Gabrila.

Základnu mají v rakouském Linci, pak střídají Thajsko, Tenerife, zkrátka místa, která svým podnebím a zázemím vyhovují přípravě na vrcholné akce. „Největší rozdíl byl v tom, jak se mi zkrátila doba cestování mezi bazénem, domovem a posilovnou, což v Praze kolikrát zabralo za den dvě hodiny,“ líčí.

Teď má všechno po kupě. V Linci je za dvě minuty z pokoje v bazénu. „K tomu dvě posilovny, takže se nestane, že by nebyl dostatek místa,“ pochvaluje si vynikající zázemí.

„V Česku mám v centru Victoria také nejlepší podmínky, co můžeme mít, ale tady je problém s bazénem a pronájmem drah, protože to je extrémně drahé na padesátimetrový bazén,“ popisuje. A to je samozřejmě pro plavce značný zádrhel.

Vedle hodin v bazénu, posilovně či regeneraci, aby si držela pod kontrolou své v minulosti křehké zdraví, tráví dost času i u obrazovek. Plavecký styl s koučem zkoumají ze všech stran, dokonce i z dronů nad vodou.

„To je asi největší změna, která nastala ve mně, že jsem schopná se ve vodě soustředit na každý záběr tím, jak to rozebíráme na kameře. Vidíte tu chybu a kolikrát si nechcete připustit, že ji opravdu děláte,“ líčí.

Příprava v mezinárodní skupině zatím vygradovala ve čtvrté místo na únorovém mistrovství světa v Dauhá, jen 13 setin od medaile. Tak vysoko nebyl žádný český plavec přes dvacet let. Ale společná práce směřuje především k letnímu vrcholu při pařížské olympiádě.

Seemanová v Mixzóně mluví také o tom, kolik má doma plavek, proč chodila fandit na slávistickou Tribunu Sever a proč je jejím oblíbeným relaxem pletení svetru na pláži.