Zbývá poslední meta. Beneš o čtyřech operacích, svém třaskavém výroku i Slavii v Lize mistrů

Na klubové úrovni dovedl tým k absolutnímu vrcholu. Ze světových šampionátů přivezl s českou reprezentací bronz a naposledy před dvěma lety stříbro. Není těžké odhadnout, který poslední kov mu do sbírky chybí… Světové zlato.

„Je to ta poslední reálná meta, bylo by alibistické říkat něco jiného,“ připouští 27letý útočník. Jenže problematické koleno jeho cestu ohrožovalo, v nové sezoně se po konzultacích s lékaři podle plánu postupně vracel do superligy až v posledních dvou kolech.

„Ty mé problémy jsou chronické, měl jsem už čtyři operace levého kolene,“ vypočítává. „Kdybych věděl to, co dneska, na první, nebo i druhou operaci bych nešel. Určitě se to dalo řešit konzervativně. A jakmile se koleno otevře, už se to trochu valí,“ lituje Beneš.

„Florbal není na klouby úplně ideální. A myslím, že roli hraje trochu i genetika, táta měl s koleny také dost problémů,“ připomíná svého otce Luďka Beneše, bývalého reprezentačního kapitána a později úspěšného trenéra.

„Není úplně příjemné každý den řešit, jestli to půjde, jak to bolí… Ale vidina, že to bude dobré, mě při florbale drží,“ přiznává. Optimismus mu může dodat třeba čtyři roky stará vzpomínka.

Rovněž bojoval s časem před mistrovstvím světa v Helsinkách. Na poslední chvíli se dal do kupy, pomohl týmu k bronzovým medailím a byl zařazen do All Star Teamu turnaje.

Nebo minulá sezona, kdy se střešovický Tatran proměnil v neporazitelnou mašinu. Vyhrál ligové superfinále, domácí pohár a památně i jako první český tým finále Poháru mistrů.

„Vím, že do čtyřiceti let hrát nebudu a o to víc si takové úspěchy užívám, protože to není samozřejmost,“ přitakává Beneš. Zvlášť když úspěchy získává v barvách týmu, s nímž byl spjatý odmala.

A po zlaté éře na začátku tisíciletí potkaly ligového hegemona těžké časy. Místo titulů výpadky na úvod play off… „Jak tam bylo strašně dobrých starších hráčů, nebyl prostor, aby se mladší zapracovali,“ popisuje příčiny vleklejší generační výměny.

Dvakrát si odskočil do nejlepší soutěže světa a hrál za Pixbo, ale vždy se vrátil do Střešovic. Další lasa ze Švédska vytrvale odmítal. „To rozhodnutí nebylo jen florbalové, musel jsem se vrátit kvůli dokončení školy,“ vysvětluje.

A když studium práv dokončil, stejně prodloužil smlouvu v Tatranu. „Zlepšila se naše liga i podmínky a samozřejmě hrála roli i práce,“ líčí čerstvý doktor práv.

Několik let hrál přitom hokej, třeba po boku současného hráče Washingtonu Capitals Jakuba Vrány.

Když přešel z ledu do tělocvičen, prohlásil na svém prvním mistrovství světa v Rize před osmi lety: „Florbal je jako amatérský sport takový nenáročný, mám čas úplně na všechno. I když bere hodně času, v klidu stíhám školu, kámoše a stejně se dá dostat na mistrovství světa, když jen trochu chcete.“

Slova, která vzbudila celkem poprask, i na florbalové unii to chápali jako degradaci stále rostoucího sportu. „Ten výrok mě bude provázet do konce kariéry,“ usmívá se. „Byl nešťastný, ale myslel jsem to tak, že v hokeji musíte do zahraničí, když chcete být top. Ne, že florbal se dá hrát s prstem v nose,“ vysvětluje.

Navíc se v jeho očích florbal v Česku opět posunul. „Časové nároky jsou velké. Je to vidět i na naší lize a mladších klucích, techniku mají na hodně vysoké úrovni, určitě vyšší, než bych mohl mít já. Právě proto, že tráví hodiny v hale,“ popisuje Beneš smířený s tím, že časy florbalu jako plně profesionálního sportu už na hřišti nezažije.

„Mít možnost si vydělat na několik let po konci kariéry by bylo krásné, ale já jsem rád, že můj život je všestrannější a formuje mě líp, než kdybych se věnoval jen jedné věci,“ má jasno.

Vedle florbalu a školy se ostatně věnuje i fandění své oblíbené Slavii. Nejdřív podporoval tu hokejovou, teď vyráží do Edenu na Tribunu Sever.

„Jen mi nevyhovuje, že hraje poháry ve čtvrtek a pak většinou v neděli. Potřebuju ji v Lize mistrů, protože v úterý nemáme trénink a v neděli máme zápasy. Tak snad příští sezonu,“ s úsměvem vyzývá svěřence Jindřicha Trpišovského.

Jak velký kotel bývá na florbale? Jaké bylo trénovat v klubu i juniorské reprezentaci pod vedením otce? A jakým směrem by se chtěl jako právník vydat? O tom všem mluvil Beneš v podcastu Mixzóna.