Z okresu šel do Premier League. Českého sjezdaře vystřelila mezi elitu až dvě klíčová rozhodnutí

Stačí letmý pohled do statistik a je jasno, že v 27 letech má za sebou rodák z Kadaně životní sezonu. Před jejím startem měl na kontě ve Světovém poháru v součtu 47 bodů. V uplynulé zimě jich posbíral trojnásobek. Před rokem bylo jeho maximem 19. místo, teď ho vylepšil celkem pětkrát, a prodral se dokonce do elitní desítky. A poprvé jel i finále Světového poháru.

„Fakt jsem nevěřil, že by to mohl být až takový skok,“ neskrývá Zabystřan.

Mezi elitu poprvé naskočil před osmi lety. V době, kdy opory Ondřeje Banka a Kryštofa Krýzla začala stíhat zranění. „Takže jsem přišel z juniorů a vlastně tam nikdo nebyl. Trochu jako kdybych přišel z okresního přeboru do Premier League,“ s úsměvem přirovnává.

„Svět byl jinde, jezdil jsem svěťák, protože jsem mohl, ne proto, že bych na to úplně měl. Musely se hledat různé cesty, nějaké byly slepé, takže mi to trvalo těch osm let,“ popisuje svoji cestu vzhůru.

Před dvěma lety si zvolil směr rychlostních disciplín s vědomím, že v Česku pro ně nejsou tréninkové podmínky. Jenže kombinace, v níž sbíral největší úspěchy, pomalu z programu světových akcí mizela, navíc několikrát své schopnosti ve sjezdu a super-G ukázal.

V minulé sezoně se blýskl umístěním v elitní dvacítce ve Val Gardeně, ale to bylo vše. A Zabystřanovi se honily hlavou myšlenky, jestli je takové vrcholové sportování smysluplné a udržitelné. „Říkal jsem si, že jestli se mám hecnout do dalšího roku, potřebuju nějakou změnu. Tým lidí kolem sebe, abych na závodech nebyl sám,“ vypráví.

S pomocí šéftrenéra sjezdařů Jana Fiedlera začal hledat tým, který by mu dával smysl a pro který by zároveň on mohl být přínosem. „A nejbližší nám byli Němci, navíc jejich tým procházel obměnou,“ vysvětluje Zabystřan svoji volbu.

Jistě, měl i respekt. Třeba jak ho přijme téměř čtyřicetiletý veterán Romed Baumann, jenž dokázal i vyhrávat závody Světového poháru. Teď přišel k němu do týmu Čech, který ho pak porážel ve většině závodů.

„Nebyl jsem si jistý, jak budeme vycházet, z televize mi připadal, že to nebude jednoduché,“ přiznává Zabystřan. „Jenže bylo to přesně naopak. Choval se strašně přátelsky, všechno mi vysvětloval, když mi nebylo něco jasné,“ oceňuje.

Hlavní náklady spolupráce spočívaly jen v platu trenérského týmu, a tak po oboustranně úspěšné zkušební sezoně se Zabystřan s Němci rychle domluvil i na následující olympijskou zimu.

Kučeravý sjezdař tak bude mít další šanci se zlepšovat v němčině, aby si časem troufl i na vtípky a kousky, kterými zásobuje své fanoušky na sociálních sítích. Třeba když na jaře přes louky a kameny spěchal na lyžích do ložnice horské chaloupky s popiskem: „Když ti napíše, že je sama doma.“

„To jsme na jaře přišli zrovna po tréninku z aprés ski, byly teprve čtyři hodiny, tak nás napadlo, že natočíme takový vtípek, a za hodinu bylo hotovo,“ usmívá se.

Jindy zase předváděl zručnost při vykopnutí, chycení a nasazení lyže za jízdy, sjezdařský svět obletěl jeho kousek z norského Kvitfjellu, kdy se po pádu postavil na lyže kotoulem vzad. Zabystřan těží ze své šikovnosti a flexibility nabité v pestrém sportovním dětství, kdy se věnoval gymnastice či řecko-římskému zápasu.

A rychlé reakce spolu s obratností se pochopitelně hodí i ve vysoké rychlosti při závodech, kde není nouze o krizové momenty. „Je potřeba jet na hraně, ale zároveň to mít natrénované tak, abych věděl, co se děje. A oproti minulé sezoně cítím, že to mám zase daleko víc pod kontrolou,“ srovnává.

V Mixzóně ale Zabystřan vypráví i o tom, v čem si sedl s Ester Ledeckou, proč na České zemědělské univerzitě vyráběl dřevěné jádro lyže nebo proč už si na soustředěních nemusí vařit.