Hlavní obsah

V životě jsem nevzdala. Ale respekt k maratonu mám, říká Stewartová. Jak do běhání mluví věda?

V neděli ji v pražských ulicích čeká teprve čtvrtý maraton a experti jí na královské vytrvalecké trati předpovídají velkou budoucnost. Však Moiře Stewartové je 27 let a drží národní rekordy na 10 000 m i v půlmaratonu. Ale zároveň už stihla poznat nástrahy 42 195 m dlouhé trati a jak dokáže i s trénovaným tělem zamávat. Nejen o tom mluvila v podcastu Mixzóna.

Moira Stewartová v podcastu Mixzóna.Video: Sport.cz

Článek

I ji vyšle v neděli v 9.00 netradičně z Václavského náměstí český prezident Petr Pavel na zhruba dvou a půlhodinovou pouť pražskými ulicemi. „Je pravda, že ta vzdálenost je docela děsivá. Pořád k ní mám respekt,“ přiznává.

Má za sebou tři maratony. Povedenou premiéru na letišti ve švýcarském Belpu při covidových časech v drsných povětrnostních podmínkách. „Dokonce se posouval start,“ vzpomíná běžkyně, která má po otci skotské kořeny.

Pak hořký osobní rekord v Praze 2:29:28. Ten sice znamenal splněný olympijský limit, ale jako čtvrtá Češka v pořadí se do Tokia, potažmo Sappora, kde se závodilo, nepodívala. „Týden po závodě jsem proležela a probrečela,“ přiznává.

A pak loňské mistrovství Evropy v Mnichově. Z čela závodu se propadla a druhou půlku závodu protrpěla. „Strašně zvláštní situace,“ ohlíží se. „Nikdy jsem se nedostala do takového energetického deficitu, byla jsem úplně vymletá. Bylo mi špatně, motala se mi hlava a občas jsem měla mžitky před očima,“ líčí.

Od 20. kilometru začalo trápení a věděla, že má ještě půlku závodu před sebou. Myšlenky na to soužení ukončit a vzdát? „Byly tam,“ přikývne. „Dokonce se to v takové situaci doporučuje, protože pak můžete běžet za pár týdnů znova. Ale já v životě žádný závod nevzdala, tak jsem si to nedovolila ani teď,“ vysvětluje.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 

Příspěvek sdílený MOIRA (@moira_stewart)

Maratony jí tak nabídly pestrou škálu zkušeností. I proto k nim přistupuje se zmíněným respektem. „Než jsem věděla, do čeho jdu, možná jsem byla víc v pohodě. Teď, když už vím, co všechno skýtá, tak se bojím trošku víc,“ říká s úsměvem. „Ale hlavně se těším,“ ujišťuje.

Však svěřenkyni Václava Janouška dodaly silniční běhy novou energii, když ji kroužení na dráze, kde desetikilometrový závod čítá 25 okruhů, občas psychicky ubíjelo. Aby se ale dostala mezi elitu, doslova za běhu se musela spoustu věcí naučit.

Rčení, že běh není žádná věda, totiž na této úrovni neplatí. Jak změnila stravu a jak se během závodu občerstvuje? Jak se učí správně dýchat? Jaké má zkušenosti s přípravou v horách? Podle čeho si vybírá závody a jak spolupracuje s vodiči? A na co vlastně na trati myslí? O tom všem vyprávěla v Mixzóně.

Epizody pocastu Mixzóna

Související témata: