Článek
Bylo mu čtrnáct let, když si řekl, že baseball začne brát zcela vážně. „Do té doby to byla taková zábava, ale v tom věku jsem mu začal obětovat fakt všechno,“ vypráví.
O deset let později se tímto sportem živí v zámoří, za své zejména pálkařské umění sbírá ocenění a živí svůj sen o angažmá v nejslavnější lize světa MLB, pro níž zatím žádný hráč v Česku nevyrostl.
Individuální ambice jdou ale teď stranou, Chlup a spol. od neděle v Ostravě odstartují svoji misi na turnaji Eurobaseball. A šance na ukončení medailového půstu jsou velmi slušné. „Letos máme fakt nabitý tým,“ přikyvuje. Ostatně skalp úřadujících šampionů z Nizozemska v jednom z posledních přípravných zápasů sebedůvěru přiživil.
„Navíc máme v týmu tak speciálního hráče jako je Eric Sogard,“ cení si účasti 37letého amerického rodáka, jehož matka pochází z Československa. „I když už aktivně nehraje, těch jedenáct sezón, které odehrál v MLB, je na něm znát. A speciálně pro nás mladé je super mít možnost sledovat takového hráče, jak hraje, co dělá v šatně i na hřišti,“ líčí.
Poprvé měl tu možnost při World Baseball Classic, turnaji, který i podle Chlupa posunul český baseball výrazně vpřed. „Už jen tím, že v Česku nejsme tak známý sport a nejsme zvyklí na média. V Japonsku byl tlak obrovský a i na sobě cítím, že to snáším líp a nenechám se tím ovlivnit,“ cení si.
Důkazem, jakou oblibu si Češi v Japonsku získali, byla i tisková konference týmu před evropským šampionátem, na kterou dorazil šestičlenný štáb japonské televize. „Myslím, že to je hodně zásluhou našeho zápasu s Japonci. Oni o sobě vědí, že jsou jedni z nejlepších na světě a většinou se týmy, které proti nim hrají, sesypou,“ popisuje Chlup.
To ale nebyl na World Baseball Classic český případ. „Ze začátku jsme vedli, i pak jsme hráli s nimi dlouho vyrovnaně. A na konci jsme se jim uklonili a oni nám. K tomu Ondra Satoria vyautoval jejich nejlepšího hráče Šóheie Ohtaniho, což také obletělo svět.“ líčí Chlup.
A příběh o tom, jak čeští (vesměs) amatéři dokázali potrápit světové hvězdy, byl na světě. „Od té doby nám japonští fanoušci píšou a fotí se s námi,“ líčí Chlup. Japonští fanoušci už dorazili i na nejvyšší českou soutěž.
A i v Česku zájem mírně narostl. „Na zápasy už chodí i fanoušci, kteří třeba neměli žádný vztah k baseballu, ale viděli, jak jsme hráli v Tokiu a přišli se podívat. To dřív nebylo,“ pochvaluje si.
Ostatně i prodej vstupenek na zápasy na evropském šampionátu v „české“ skupině v Ostravě při následném vyvrcholení turnaje v Brně naznačuje vzestup zájmu.
Přesto samozřejmě dál platí, že ten nejlepší baseball se hraje jinde. Toho si byl vědom i Chlup, když se po střední škole rozhodoval o své budoucnosti. Díky kontaktům tehdejšího reprezentačního kouče Mikea Griffina se dostal na americkou univerzitu.
„Předtím jsem se zajímal jen o profesionální baseball, o univerzitním jsem toho moc nevěděl. Ale škola mi dala nabídku, že se tam můžu podívat. Moc se mi nechtělo, ale pak mi ukázali hřiště i celou univerzitu a já byl ohromený,“ přiznává.
Studia končil na North Greenville University, elitní škole druhé nejvyšší divize NCAA. „Úroveň bych přirovnal klidně k české reprezentaci,“ říká. V týmu byl jediným Evropanem a respekt Američanů si musel získat.
„Ze začátku ani netušili, že baseball hrajeme i v Evropě. Koukali na mě trochu přes prsty, ale pak už jsem se cítil jako jeden z nich, aspoň na hřišti,“ usmívá se.
Po konci studií kývl na nabídku týmu Lake Country Dockhounds v profesionální lize American Association. Vrátí se tam i za rok? Sám neví. Ale při rozhodování bude zohledňovat, jak které angažmá může pomoct do vysněné MLB.
„To je teď hlavní cíl. Já si řekl, že dokud budu mít aspoň malinkou šanci, udělám pro to cokoliv. A když jednou uznám, že už ji nemám, tak začnu hledat nabídky třeba v Evropě nebo někde jinde,“ plánuje.
V Mixzóně ale mluví také o olympijských vyhlídkách baseballu nebo o tom, jak se připravují špičkové pálkaři.