Tucet medailí, dvě velké krize a titul doktorky. Kubová o kráse i nástrahách světa pod vodou

Už od roku 2005 obráží velké akce. Rok co rok bez přestávky. A rozhodně se jen neúčastní, však ještě pod dívčím příjmením Baumrtová posbírala tucet velkých medailí včetně titulu mistryně Evropy a světového bronzu v krátkém bazénu.

Ale fyzické i psychické vypjetí si občas vybralo svou daň. „První krizi jsem měla už ve třinácti, kdy jsem dělala i moderní gymnastiku a říkala, že plavání nenávidím," vzpomíná.

„Pak mě zase začalo hrozně bavit a druhá krize přišla po mých největších úspěších," vrací se o necelých deset let zpět. „Měla jsem od sebe každý závod velká očekávání, pořád jsem plavala na úrovni svých osobáků, ale bylo z toho třeba páté místo a já byla zklamaná. To trvala docela dlouho," vybavuje si.

Pak ale získala novou energii. „Snažím se vždycky najít v plavání něco hezkého," vysvětluje. Ať už to byl projekt Mezinárodní plavecké ligy, odložená tokijská olympiáda či nový impuls v podobě přípravy s kanadským koučem Tomem Rushtonem.

A tak ke své úspěšné kariéře přidává bonusové sezony. „Je to něco navíc, vždyť už rozhlašuju pět let, že budu končit," směje se. „Ale vloni se mi povedlo zaplavat český rekord a přijde mi fajn, že dokážu plavat na hranici svých možností," pochvaluje si 31letá plavkyně.

Začala cvičit jógu, v rámci suché přípravy přidala i nové prvky. „Vidím na sobě, že regenerace je pomalejší, potřebuju spát po obědě a nechci trajdat, jako když jsem na vejšce pořád jezdila mezi Prahou a Chomutovem," srovnává.

I teď tráví spoustu času na cestách po tréninkových kempech se svou mezinárodní skupinou, která vznikla na základech týmu Energy Standard, vítěze Mezinárodní plavecké ligy.

Soutěž ale vloni nepokračovala kvůli ruskému útoku na Ukrajinu, odkud byl projekt z velké části financován. „Bojím se, že už pokračovat nebude, což mě mrzí, protože to byla jedna z nejlepších soutěžích, která kdy byla," lituje znakařka z Chomutova.

Vrcholem letošní bude sezony mistrovství světa v japonské Fukuoce, nejen plavecký svět ale vzhlíží už k olympijské Paříži. „Všichni se mě na to ptají," přikyvuje Kubová.

Co odpovídá? „Že nevím," usměje se. „Určitě to bude krásná olympiáda, já nikdy nebyla na zahájení, což bych hrozně ráda zažila," vypočítává. Na druhou stranu by na olympiádu nechtěla jet jen do počtu, ale v pozici, kdy by měla reálné ambice na postup z rozplaveb...

Kubová se dlouhodobě připravuje na život po kariéře, však zvládla magisterské studium fyzioterapie i doktorské kinantropologie. „Chtěla jsem být doktorka po tátovi, ale to bych časově nezvládala. Tak mamka navrhla fyzioterapii a mě to bavilo," líčí. Už i pracovala na kladenské klinice, ale poslední rok se fyzioterapii nevěnuje.

„Od lidí vyžaduju, aby na sobě pracovali i sami, a když to nedělají, tak mě štve, že na to musím vynaložit čas," přiznává. Místo toho ji nadchl svět čísel. „Baví mě tabulky a statistiky, začala jsem se věnovat účetnictví," nastiňuje další cestu, kterou se může jednou vydat.

V Mixzóně ale mluvila také o tom, proč se plavci neustále zlepšují, jak jí pomáhají podvodní záběry, kdy je dobré se začít specializovat a jakou má české plavání budoucnost.