Spojila se má životní vášeň a životní štěstí. Jubilantka Neumannová nejen o památném momentu

Váš první start na Jizerské 50 byl originálním začátkem narozeninových oslav.

Sice jsem společenský člověk, mám ráda dobré víno, kamarády a společnost, ale nikdy jsem se nevyžívala v organizovaných oslavách, ať už silvestrovských nebo narozeninových. Samozřejmě je řada lidí, které mám ráda a s nimiž se moc ráda uvidím, ale spíš to bude víc menších akcí než jedna velká. Před půl rokem jsem byla na obědě s kamarádem, říkala mu, že nechci dělat velké oslavy, a tak jsme vymysleli, že by se nabízelo startovat na Jizerské 50 a předtím na 50. ročníku Marcialongy. Myslím, že to se ke mně hodí víc než nějaké honosné mejdany. Vrátila jsem se k tomu, co jsem měla ráda, a co mi bylo v životě blízké.

Bývalý biatlonista Ondřej Moravec mluvil před Jizerskou 50 o syndromu bývalých sportovců, kteří ani po kariéře nechtějí do žádného závodu jít nepřipraveni.

Ten máme asi všichni, na druhou stranu se musíme smířit, že už nikdy nebudeme připraveni jako dřív, kdy byl sport naše práce. Pochopila jsem, že nejdůležitější je nastavit si v hlavě, že už závodník nejste a věnujete tomu jen zlomek času, co dřív, tak od sebe nemůžete čekat velké výsledky. A čím dál jste od kariéry, tím je to horší, tělo ztrácí, co natrénovalo.

Proto jste se po kariéře závodům vyhýbala?

Já sportuju pravidelně ráda, ale neměla jsem potřebu mít startovní číslo. Dělá mi radost lyžovat v lese na Šumavě, když tam není moc lidí, vyhýbám se páteřním trasám, kde jich je hodně. Takže nebýt narozenin a toho nápadu, motivaci vzít si startovní číslo bych nezískala.

Poslední dekáda byla první, kdy už jste nebyla úzce spjatá s lyžováním. Zato jste zaměstnaná na Dukle, máte penzion na Šumavě, pořad na Radiožurnálu, komentujete pro Českou televizi, jste prezidentkou Asociace horských středisek, předsedkyní komise duální kariéry na Českém olympijském výboru, ředitelkou sportovního festivalu na Lipně, vedete motivační školení… To zní jako hodně nabitý program.

U mě je to jako na houpačce. Jsou týdny klidnější a pak ty, kdy mám aktivit víc a nevím, kam skočit. Pořád mám tendenci, když se objeví nějaká nová příležitost, do toho jít, ale teď jsem si dala předsevzetí, že už to dělat nebudu, protože toho mám dost. Chtěla bych mít čas na sport a cestování. A je pro mě důležité, že mi během těch deseti let dospěla dcera, tím se život hodně mění. Před deseti lety na mně byla závislá, teď už jezdí sama autem a tolik mě nepotřebuje.

Jste i členkou výkonného výboru ČOV, který se nedávno vyjádřil pro zachování sankcí proti Rusku, ale zároveň odmítl bojkot her jako variantu. Jaký se na něj díváte?

Na zasedání, kde se to řešilo, jsem byla. Přijde mi velmi nešťastné přijímat rok a půl před olympiádou striktní rozhodnutí a přijde mi i nešťastné, že jsme o tom začali už tak intenzivně diskutovat. Já jsem strašně ráda, že jsem se do takové situace jako aktivní sportovec nedostala a doufám, že se do ní nedostanou ani ti současní. Pro ně sport není záliba a koníček, ale práce a životní poslání, jemuž věnují veškerý svůj čas a můžou ho provozovat jen omezenou část života. Sportovec chce být na olympiádě, to je přirozené. Ale spíš bych chtěla ty vášně tlumit, pořád je dost času, aby se situace vyřešila, snad ve prospěch všech.

Úspěchů i medailí jste posbírala spoustu, ale hodnotou i emocemi nad všemi ční zlato v Turíně s gratulací od dcerky. Přijde vám to i zpětně jako téměř hollywoodský příběh?

Určitě. Ty nejkrásnější věci vznikají spontánně. Já ke zlatu měla blízko už na předchozích olympiádách. Ale musela jsem si počkat na tu poslední, na závěrečný závod. A spojil se tam můj pracovní život a soukromí. Sport je moje životní vášeň a Lucka je moje životní štěstí. Opravdu to nebylo plánované, vzniklo to díky její chůvě, která ji hlídala, když jsem byla na závodech. Já ani dopředu netušila, že se přijdou podívat, ve dvou a půl letech by nemohla stát celý závod u trati. Stálo za to si počkat na ten poslední olympijský závod.

V podcastu Mixzóna dále mluví Neumannová o svém návratu po mateřství, konci kariéry, dopingu soupeřek či působení v čele organizačního mistrovství světa v Liberci 2009.