Článek
Témata dnešního dílu:
- Jak důležitá je na Dakaru sehranost posádky a jak se úspěšným navigátorem stal kamarád Martina Macíka, se kterým obrážel diskotéky, František Tomášek. (2:58)
- Kolik stojí Martina Macíka Dakar a kolik si musí připravit zájemce, který by si od jeho týmu chtěl koupit kamion? (13:28)
- Co mu vadí na veteránské kategorii Klasik? (24:38)
Chcete odjet Dakar v kamionu? Chcete na něm uspět? Pak si připravte pořádný balík. „Moje jedna sezona vyjde minimálně na 1,2 až 1,5 milionu eur (téměř 40 milionů korun). Když chcete odjet všechno, jet profesionálně, mít auto v topu, pořád měnit náhradní díly, abyste byl schopný vyhrát. K tomu tréninky, testování i ničení,“ vypočítává cifru Martin Macík.
Jeho tým MM Technology na letošní ročník dodal ještě dalších osm kamionů, a i u nich to není úplně laciná záležitost, zvlášť když od stáje budete požadovat kompletní servis.
„Nový kamion se pohybuje okolo 600 tisíc eur a brzy tuto hranici přesáhne. Když budete chtít závodit na Dakaru, tak jen poplatek za auto a posádku je 50 tisíc eur. Za každého mechanika musíte zaplatit 10 tisíc eur a potřebujete jich minimálně pět. Potřebujete asistenční auto, které stojí taky 10 tisíc eur. Takže jenom za posádku na poplatcích pořadateli dáte 100 až 150 tisíc eur (2,5 až 3,75 milionu korun). Teď jsem dělal propočet, a pokud byste jel pouze Dakar, auto od nás později prodal, protože je o ně zájem, tak potřebujete na tři roky 1 až 1,5 milionu eur,“ líčí Macík.
A byť i on sám přiznává, že „prachy zajímají každého“, tak v podcastu, na který dorazil i s vítězným beduínem, mluví také o dalších zajímavých věcech. Třeba o svém navigátorovi Františku Tomáškovi, kterému může bezmezně věřit a který sehrál klíčovou roli při letošním triumfu. „Vyhráli jsme o dvě a půl hodiny, přičemž hodina až hodina a půl v tom rozdílu činila navigace. A tak byl František pochválen před nastoupenou jednotkou.“
Dohromady se dali, když Macíkovi bylo patnáct a o sedm let starší Tomášek chodil s jeho sestrou. „Rád říkám, že mě zkazil, protože jsme spolu obráželi kluby v Praze a Budějovicích. Pak jsem mu řekl, ať se mnou jede na Dakar, vyzkoušel si navigaci na závodě v Polsku, kde se ztratil v každé druhé zatáčce. A postupně se z něj stala legenda,“ vypráví Macík. Do party k nim ještě patří palubní mechanik David Švanda. „Je to stejný egoistický ocas jako my. Bez sebevědomí to nejde a nebudeme dobří, když si nebudeme věřit.“
Macík rovněž prozradil, jak bojuje se strachem a obavami. Dřív nesnášel jízdu v písku a dunách, dnes i podle soupeřů tady hraje prim. „Dun se bojí každý kamionový jezdec, a kdo tvrdí že ne, kecá. Když přijedete v Saúdské Arábii k první duně, krupnete si do trenek, protože ty duny jsou obrovské. Najednou cítíte respekt a tlak. Kamion není angličák, se kterým si hrajete. S kamionem máte jen jednu možnost – jedete nahoru nebo dolů. Začal jsem tedy duny jezdit v jiné technice, učím se a hledám extrémy. Je to můj způsob, jak si poradit s věcmi. Když mám z něčeho strach, porazím to vědomostmi nebo umem,“ tvrdí.
A dokazuje to i tím, že ještě na střední škole se děsil prezentací před vlastní třídou, z nervozity koktal. Dnes vystupuje na show, kam chodí tisíce lidí.
Macík působí jako velký optimista, přesto byla věc, která ho v podcastu lehce vytočila. To, když přišla řeč na doprovodnou kategorii Dakar Klasik, které se účastní veterány. „Ta myšlenka je dobrá. Veterány jsou nádherná auta. Ale není to Dakar a není to závod, který jedeme my. Oni jedou po rovině a maximálně přejedou dvě duny. Nechci to shazovat, ale je to, jako když budete hrát okresní přebor a budete říkat, že hrajete Ligu mistrů.“
A přidal historku, jak se závěrečný den bavil u snídaně s jedním chorvatským účastníkem této třídy. „Říkal mi, že se od druhého dne přemlouvá, jestli má, nebo nemá odjet domů. Vyprávěl, že je to nuda, že je to hrozné a psychicky nemůže v kabině vydržet. Musíte totiž pochopit pravidla, jedete pomalu, přitom kluci chtějí závodit,“ popisoval Macík. „Vypadal jak těsně před sebevraždou.“
Český dakarský šampion o tom mluvil, aby ukázal, že Dakar Klasik je odlišnou a neporovnatelnou disciplínou. Vadí mu, když to čeští účastníci prezentují jinak a honosněji. „Mě to strašně mrzí za ty sportovce, především motorkáře. Ti kluci jsou v cíli ve smrti a teď jim někdo řekne, že se plácají na 30. místě, zatímco jiný vyhrál (podkategorii v Klasik). To je urážka pro ty sportovce. My jako závodníci si z toho ale děláme srandu.“
Příběhy, postřehy a zážitky osobností z nekonečného světa sportu.
Pusťte si Mixzónu třeba na Podcasty.cz, Spotify nebo na Apple Podcasts.
Poslechněte si i naše další podcasty a pořady:
Přímák | Příklep | Šmíca z voleje | Mixzóna | Za mantinelem | Kopačky na hřebíku | Bodlo
Epizody:
