Od problémů se nemá utíkat. Cesta Adamovské z koruny vrby mezi elitní lezkyně

Má medaile z mistrovství Evropy, vyhrála závod Světového poháru, teď ji čeká boj o pařížskou olympiádu. České sportovní lezení není jen Adam Ondra, který je tréninkovým parťákem 21leté rodačky z Havířova.

„Zrovna jsem s ním jela autem do Prahy a říkala si, jak je zvláštní, že jsme si tam normálně povídali jako sobě rovní lezci a přitom, když jsem byla malá holka, byl pro mě taková nedotknutelná ikona,“ usmívá se Adamovská.

Dnes je českou ženskou jedničku, objíždí elitní světové závody, v začátcích přitom místo lezaček nazouvala kopačky s upilovanými špunty. A když nelezla na stěně, přesouvala se do přírody a lezla po skalách.

„Přijde mi, že nová generace už často přijde k hotovému. Cesty jsou postavené, stěn je spousta. Mají vymoženosti, které my jako děcka neměli, tak si jich nemusí tolik vážit. Nenalezou tolik metrů, nenaučí se technicky číst ty cesty a můžou mít pak problémy,“ upozorňuje na důsledky lezeckého boomu posledních let, v němž vidí i negativa.

„Česko na něj úplně nebylo připravené kapacitou stěn, personálem… Mám radost, že lidi jdou na stěnu místo do fitka, ale nefunguje to jako v Americe nebo Kanadě, kde přijdete na stěnu a tam vás zaškolí, jak se máte chovat. Tady na moderní stěny docela často jezdí i sanitky… Je mi trochu líto, že lidi přijdou až ke komerčnímu lezení, a ne k té jeho pravé podstatě venku,“ mrzí Adamovskou.

Sama musela na své cestě do špičky překonal řadu překážek. Třeba syndrom, který způsobuje nedokrvování částí těla, v jehož důsledku jí při lezení v chladu omrzly prsty.

Nebo až příliš moc běhání, které pro ni bylo jakousi duševní terapií. „A to bylo kontraproduktivní, i když běhám pořád. Ale je lepší si řešit svoje vlastní problémy jinak, než od nich jen utíkat,“ vysvětluje.

Proto také začala spolupracovat s psycholožkou. „Tou klasickou, ne sportovní,“ upřesňuje. Péče o psychiku pro ni není tabu, svou zkušenost sdílela na sociálních sítích a rozebrala ji i v Mixzóně.

„Většina lidí má nějaké trauma nebo problém, který řeší v sobě, a pak ho ovlivňuje. Vždy jsem myslela, že když si ve sportu nevěřím, potřebuju sportovního psychologa. Ale nebývá to tak, že by byl problém ve sportu. Často je zakořeněný v tom člověku, z dětství nebo osobního života,“ líčí Adamovská.

Půlroční spolupráci si nemůže vynachválit. „V mé generaci Z určitě návštěvy psychologa tabu nejsou, ale třeba ve věkové skupině mých rodičů to tak normální není. Takže se určitě necítím jako nějaký průkopník, ale přijde mi, že je to téma, které může spoustě lidí pomoct,“ vysvětluje svou otevřenost.

V Mixzóně ale rozebírá i svou lezeckou přípravu, nakolik se dá sportovním lezením uživit, popisuje, jak pečuje o své ruce, které na stěně dostávají zabrat, a nesmí chybět ani pozvánka na Světový pohár v boulderingu, který začátkem června uvítá pražská Letná.