Mami, tati, já to dokázala! Tři sestry na vodě, rozklepaný otec a nelehká oběť

Na svůj Instagram si připnula fotografii. Je na ní malá holčička v lodi s pádlem nad hlavou a doprovodný text v angličtině: „Mami, tati, já to dokázala.“

„To mi bylo asi šest sedm let a začínala jsem. Té lodi se říká lentilka a byla moje nejoblíbenější,“ vzpomíná. Na sociální síť si fotku pověsila 18. května letošního roku, tedy v den, kdy získala definitivu, že jediné kajakářské místo pro Česko vybojuje ona.

Jistotu měla už po kvalifikaci evropského šampionátu v Tacenu a postup po závodě oslavila na grilovačce s Kateřinou Bekovou, svojí poslední soupeřkou o olympijské místo. I to dokumentuje, jak přátelské vztahy ve vodním slalomu panují.

Pochopitelně ale také s rodinou, však vlajka s nápisem Tedražice, což je vesnička u Sušice, kde má vodácký rod Galušků své sídlo, nesměla na tribunách v Tacenu chybět.

A tatínek Vladislav byl patřičně hrdý. „On tolik emoce nedává najevo. Ale je pravda, že když jsem předtím vyhrála v Troji o čtyři setiny, chtěl se pak napít a tak se mu klepala ruka, že to nezvládl a celý se polil,“ usmívá se Galušková.

Lístky do Paříže měla rodina objednané už s předstihem, pak se začal ladit kajak pro olympijský závod. „Paluba bude černá a s třpytkami, ty tam musím mít. Zespoda bílá a z boku trikolóra do vlnek,“ popisuje loď, podle které bude ve Francii poznat i z dálky.

Olympijský start si Galušková vyjela poprvé, ale úplná premiéra mezi kruhy to pro ni nebude. Už v Tokiu byla díky svým juniorským úspěchům vybrána jako předjezdkyně. A i z Japonska si odvezla spoustu zážitků.

„Samozřejmě, jak Jířa vyhrál, to bylo hodně silné, stejně tak Lukášova medaile,“ vybaví si Prskavcovo zlato a Rohanovo stříbro. Ale pak jí hned naskočí další zážitek.

„Jak jsem se tolik nemusela soustředit na závody, vnímala jsem spoustu věcí okolo. A nedaleko trati přistávala letadla a zrovna nad bazénkem u startu vysouvala podvozek, tak to tam drnčelo,“ popisuje.

„Takže jsem měla minutu do startu, najednou tam prolítla triple sedma (Boeing 777), vysouvala ten obrovský povozek a já koukala nahoru,“ nadšeně vypráví. Ano, i z těchto slov je patrné, co Galuškovou fascinuje mimo svět vodních peřejí a slalomových branek.

Už zhruba od dvanácti let, kdy létala se starší sestrou Karolínou na slalomová soustředění. „A já chtěla být letuška, protože se mi strašně líbilo, jak všechny obsluhuje,“ vzpomíná. Pak se jí ale jednou poštěstilo při výstupu z letadla nakouknout do kokpitu. „A viděla jsem všechny ty páčky, světýlka a říkala si: Ježíš, tohle je práce, kterou jednou potřebuju dělat,“ líčí.

A za svým snem si šla. Proletěla se v ultralightu, aby zjistila, jestli se nebojí, udělala si pilotní průkaz a přihlásila na obor dopravní pilot. Jenže dvě její záliby se postupně dostaly do časové kolize.

„Za covidu jsem v autě poslouchala přednášky, testy byly online, tak se to dalo skloubit. Ale jak jsme se vrátili do školy, byla zase povinná docházka se dvěma třemi povolenými absencemi za semestr, což bylo pro mě absolutně nereálné,“ přiznává. A tak přišla těžká volba.

Pokud chtěla zůstat u letadel i vodního slalomu, jediná cesta vedla přes „přestup“ na obor technologie údržby letadel. Co na tom, že v ročníku byla jediná žena, zatímco u pilotek byly aspoň na začátku tři.

„Dřív jsem měla ideu, že třeba po Paříži skončím a budu dopravní pilot, takže bylo hodně těžké se vzdát nějakého svého snu,“ přiznává. Jenže plány změnila, aby si mohla naplnit svůj sportovní sen. A na vodě zužitkovává i zkušenosti ze vzduchu.

„Nikdy byste se neměli bát, pak se může stát něco špatného. V letadle je průšvih, že nemůžete na chvíli stopnout čas, vylézt a odpočinout si jako v lodi. Ale když se pak dostanete do toho flow, kdy nad ničím nepřemýšlíte a jen děláte, co umíte, je ten pocit podobný,“ srovnává.

Jak se zbavovala problémů s psychikou a proč by se ve sportu měla věnovat pozornost mentálnímu zdraví? A kdy se v reprezentaci potká i s mladší sestrou Bárou, úspěšnou juniorkou? Také o tom mluvila Galušková v podcastu Mixzóna.