Článek
Byl výjimečným talentem mezi juniory, získával skalpy pozdějších hvězd světového pelotonu. Jenže pak se energie vložená do jeho milovaného sportu přestala projevovat na výsledcích. Bojoval s psychikou, těžko se srovnával s obdobím, kdy se jeho otec, rovněž někdejší cyklista, dostal do vězení.
„Dával jsem cyklistice pořád maximum. Ale na závodech jsem nedokázal podávat výkony, na jaké jsem měl," popisoval.
Neměl v hlavě myšlenky na konec kariéry, však je mu teprve 22 let. Jenže bylo mu jasné, že v neúprosné cyklistické konkurenci si každou šanci musí zasloužit dobrými výsledky. „A já chci žít cyklistikou. Vybral jsem si ji a je mi jedno, jestli jedu ve špatném nebo dobrém počasí, do kopce, nebo z kopce. Vždycky to budu milovat," ujišťoval.
Teď mu opět tréninková dřina dává smysl, a tak slova o zachráněném cyklistickém životě nejsou nijak přehnaná.
Přitom moc nechybělo a životní výsledek na Giru nepřišel. Ve finální nominaci týmu Corratec jméno Karel Vacek chybělo. „Byl jsem samozřejmě zklamaný, ale rozhodnutí týmu jsem respektoval," líčí.
Cyklista Karel Vacek ve studiu Mixzóny.
Jenže najednou se krátce před startem závodu ozvali z týmu: „Karle, jedeš Giro, příprav se, zítra musíš být v Pescaře." Dostat se narychlo z domovské Šumavy k Jaderskému moři není nejlehčí úkol...
„Byla možnost letět do Říma a pak jet šest hodin vlakem, jenže v Itálii byly záplavy," popisuje. Naštěstí pro Vacka se do akce zapojila jeho přítelkyně a objevila přímý let do Pescary z bavorského Memmingenu. „Pro mě je nedílnou součástí samozřejmě mého života, ale i záležitostí kolem cyklistiky," děkuje své partnerce Anežce.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Neměl tak ani čas přemýšlet nad tím, jak se mu splnil jeden z dětských snů. „Cyklistiku sleduju od malička, seděl jsem u přenosů klidně pět šest a hodin, navíc jsme s rodinou vyráželi karavanem na Giro a Tour de France. Chytlo mě to a představoval jsem si, jak tam jednou pojedu," vzpomíná.
Na Giru navíc těžil ze své jazykové vybavenosti, však několik let žil v Rakousku a pak právě v Itálii. „Kdo v italském týmu neumí italsky, má obrovský hendikep. Třeba Angličan Charlie Quarterman od nás italsky moc neumí a bylo vidět, že docela trpěl," popisuje Vacek.
A tak dokonale porozuměl emocím, které proběhly v druhodivizním týmu, když v Gran Sasssu dojel druhý. „Byly obrovské, všichni brečeli, jak jsou Italové hodně emotivní," líčil. Sám mohl vnímat pocit velkého zadostiučinění po opožděné nominaci...
Zobrazit příspěvek na Instagramu
„Když mi oznámili, že pojedu, přišel za mnou náš sportovní ředitel a říkal: Karle, vím, že jsi dobrej a když zajedeš nějaký dobrý výsledek, že za mnou nepřijdeš a nebudeš mi to házet na hlavu?" tlumočil konverzaci uvnitř týmu. Přání mu i po parádní etapě splnil. „Zaprvé takový nejsem, zadruhé vždy respektuju rozhodnutí týmu," ujišťoval.
Ale příjemný pocit mu zůstal, za odměnu si po třech týdnech dřiny dopřál i pořádné jídlo. „Přítelkyně skvěle vaří a já miluju bůček s knedlíkem a zelím," usmíval se drobný cyklista.
V Mixzóně mluvil i o vztahu se svým bratrem Mathiasem, zálibě v rybaření či plánech pro budoucnost.
