Inspirace Haškem, uklízení ve Finsku, náhlý konec a návrat. Cesta české gólmanky mezi esa

Ve 33 letech bude na světovém šampionátu v Singapuru nejstarší českou reprezentantkou. „U ní věk nehraje roli, možná spíš zraje. Je neuvěřitelné, jak stabilní výkonnost si Christi drží, bude jednou z klíčových součástí týmů,“ smeká před ní reprezentační kouč Lukáš Procházka.

Pořídit si novou florbalku a hned s ní sázet góly, takové je přání tisíců mladých florbalistů. Jenže Christianová měla jinou touhu. „Já vyrůstala v éře Dominika Haška, pro mě to byla jasná volba, když se u nás v žákovském týmu uvolnilo místo. Vzala jsem si věci, zkusila to v bráně a už tam nikoho nepustila,“ popisuje.

Byla tahounem juniorské reprezentace, v 16 letech naskočila do extraligy, ještě jako teenagerka vyrazila na své první mistrovství světa dospělých. A hned po maturitě ji zlákala zahraniční zkušenost. Nelehká, zocelující.

Ve Finsku pracovala jako uklízečka, aby si mohla plnit svůj florbalový sen, pak odešla na dva roky do Švýcarska, kde získala mistrovský titul. A klidně by mohla chytat v zahraničních elitních ligách dodnes, kdyby chtěla. Jenže nechce.

„Už se mi začalo stýskat a chtěla jsem se vrátit zpátky. A když se vrátíte ke svým přátelům, rodině, už se vám nechce ven,“ vysvětluje. I když byla třikrát zvolena nejlepší brankářkou mistrovství světa a nabídek nebylo málo.

„Uvažovala jsem o Švédsku, které mi jako jediná liga ve výčtu těch top zemí chybí. Ale už jsem tam nechtěla jen proto, abych si odškrtla čárku, hrála někde v desátém týmu ligy o sestup a čtyřikrát týdně umývala podlahu,“ vysvětluje. Protože u florbalu stále neplatí, že by si s ním hráčky mohly v zahraničí přivydělat jen hraním.

„Často dostanete i podřadné pozice, jste přistěhovalec, kde se na vás nějakým způsobem dívají a je hodně těžké se začlenit, abyste neměli pocit, že tam nepatříte,“ popisuje místy drsnou florbalovou realitu.

Byť řada hráček se s ní dokáže poprat úspěšně, příkladem budiž kapitánka reprezentace Eliška Krupnová, který devátým rokem žije a hraje ve Švédsku a pracuje ve farmaceutické firmě.

Christianová je zatím hvězdou domácí ligy. Postupně v týmech Bohemians, Herbadentu a nyní Chodova. S výjimkou jednoho roku, kdy s florbalem sekla. Náhle, pro mnohé nečekaně.

„Bylo to ze dne na den, nevzala jsem pak gólmanskou výstroj do ruky a užívala si život mimo florbal. Najednou máte spoustu volného času, můžete se věnovat něčemu jinému, nemusíte každý večer na trénink a o víkendu na zápas,“ vzpomíná.

Jenže časem cítila, že jí něco chybí… „Nejen sport, ale i ta parta lidí. A já měla pocit, že nikam nepatřím a chtěla jsem zase vrátit do toho kolotoče zpátky,“ vybavuje si.

Návrat ji vyšel skvěle, jedna vynechaná sezona nebyla znát, jen ve statistikách jí chybí jeden světový šampionát. Alespoň v roli hráčky, MS v Tampere 2015 komentovala pro Českou televizi. „A neuvěřitelně mě to bavilo. Bylo to úplně něco jiného a byla jsem nervóznější než v bráně, kde dělám něco, co umím. Aspoň doufám,“ pousmála se.

Jedno se ale ani po jejím návratu do reprezentace nezměnilo. Šampionát končí Češky porážkou v zápase o třetí místo. Od historického bronzu z roku 2011 pětkrát hořkost a slzy.

„Jednu dobu jsme byly výkonnostně opravdu ten čtvrtý tým světa. Ale poslední dva tři šampionáty nás považuju za lepší tým než Švýcarsko a srovnatelný s Finskem. Ale nikdy nám to nevyšlo v ten rozhodující moment,“ říká a vzpomínka na ztracené vedení 6:1 proti domácím Švýcarkám v semifinále MS 2019 jí bude strašit do konce kariéry.

„Strašný zklamání. To byl výbuch, která se dostal i mimo stránky florbalových magazínů a dostaly jsme tenkrát spoustu hejtů od lidí, které jinak florbal nezajímá,“ vybavuje si.

Od soboty bude v Singapuru pracovat na tom, aby se jejich výsledky tentokrát dostaly mimo florbalovou bublinu v pozitivním duchu. „Letos by to konečně mohlo klapnout. Sice to říkáme každý druhý rok, ale letos tomu opravdu věřím,“ usmívá se.

V čem se liší mužská a ženská zápasová psychika? Jak s brankářským koučem Romanem Vítkem cvičí postřeh? Jak pomáhá v marketingu Chodova zvedat zájem o florbal? A jaké jsou výhody českého a zahraničního kouče? Také o tom mluvila Jana Christianová v podcastu Mixzóna.