Díky Kaapovi už neúspěch není koncem světa. Mäki o běhu jako terapii i vytetované modlitbě

Vidí na sobě, jak ji narození Kaapa změnilo. I atletické nepříjemnosti vnímá jinak. Jako když jí pozitivní test na covid v zimě nepustil na halové mistrovství světa. „Samotnou mě překvapilo, když mi přišla zpráva, že jsem pozitivní, tak mě to sice naštvalo, ale hned naskočila myšlenka, že můžu jet do Hodonína a uvidím Kaapa mnohem dřív,“ přiznává.

Stejně tak lépe, než dřív nesla i nevydařené semifinále mistrovství světa v Eugene. „Dřív, když přišlo nějaké zranění nebo neúspěch, byl to pro mě pomalu konec světa. Byť ta perspektiva asi mohla lidem mimo vrcholový sport přijít směšná, ale každý se k tomu musí propracovat sám,“ ví.

Rozhodně to ale neznamená, že by se u ní běhání přesunulo na druhou kolej. Odmala je na něm v dobrém slova smyslu závislá a je pro ni i terapií. A po nepovedeném závodě se těší znovu na běh.

„Je to paradoxní, že věc, která vás v jednu chvíli zklame, vám pak pomůže se z toho dostat. Ale měla jsem to tak odjakživa. Měsíc volna na podzim je fajn, ale po dvou týdnech už mě to nebaví,“ přiznává Mäki.

Naposledy dlouhou pauzu zažila minulou zimu v období kolem porodu. „Po osmém měsíci jsem přestala běhat a ten devátý byl nejhorší. Pak když se Kaapo narodil, bylo dost věcí na řešení, tak mi to tolik nepřišlo. Ale těšila jsem se, až zase vyběhnu,“ usmívá se.

Teď už Kaapo bude její snažení na mistrovství Evropy sledovat přímo v hledišti Olympijského stadionu, kam vyrazil se svými prarodiči.

„Mají lístky blízko ochozu, aby si tam mohl chodit, protože je dost hyperaktivní,“ popisuje Mäki. kterou v Mnichově čeká úterní rozběh a snad i páteční finále patnáctistovky, na níž už v pondělí kvůli nevolnosti nedokončil rozběh její životní partner Filip Sasínek.

„Je super, že Kaapovi nevadí být s našimi rodiči, nemá to tak, že by křičel, když odcházíme. A my s Filipem zase dokážeme přepnout a soustředit se na závod,“ vysvětluje Mäki, že ji nedělá problém oddělit při závodech rodinný a sportovní život.

V Mixzóně také popisuje, proč se po mistrovství světa v Eugene zastala českých atletů, jak ji berou v rodném Finsku, jaké má dlouhodobé sportovní i rodinné plány, i o tom, proč si nechala vytetovat finskou modlitbu na záda.