Český zázrak na ledě. Sledoval Sáblíkovou a začal chystat troufalý plán

Po sezoně se bavil se svým původem novozélandským koučem Kalonem Dobbinem, pod nímž se vydal mezi bruslařskou elitu. Dobře tak Jílka zná, přesto musel smeknout. „Byl nadšený. Myslím, že před sezonou by vůbec neřekl, že takové výsledky můžu zajíždět. Stejně jako já,“ pousmál se Jílek.

Juniorské světové rekordy na 3000, 5000 i 10 000 metrů. Dvě juniorská světová zlata. Dvoje stupně vítězů ve Světovém poháru. A bronz na MS na nejdelší trati. Tolik průlomová sezona teenagera z Prahy v číslech.

Jenže Jílek nepatří k těm, kteří by se kochali dosaženými úspěchy. Však ani po jeho famózních výsledcích jste u něj nemohli vidět gejzíry radosti.

„Věděl jsem, že na to mám, takže jsem nebyl nějak tak překvapený,“ tvrdil po nejlepším čase juniorské historie na desítce a druhém místě na Světovém poháru v Calgary.

„Pořád přede mnou byli dva soupeři, tak musím přes léto ještě víc trénovat,“ hlásil, když si jako první český muž v dlouhé rychlobruslařské historii dojel pro světovou medaili mezi dospělými.

Takové je zkrátka jeho nastavení, které mu pomáhá se zlepšovat. „Vždycky je důležité se na závod podívat, co jsem mohl udělat líp. I když jsem třeba první, mám z jízdy dobrý pocit, je tam prostor na další posun,“ vypráví.

Dál dokáže přeskakovat z kolečkových bruslí na ty lední a zpět. „I když dostat se do stoprocentní formy tak dva týdny trvá,“ ví. Byť se na první pohled může zdát, že brusle jako brusle, pohyb po ledu a betonu na kolečkách je výrazně odlišný.

Nebýt jedné velké události, zřejmě by svět inline bruslení ani neopustil. „Olympiáda je ten hlavní důvod, který mě k tomu donutil,“ přiznává. Na kolečkách by měl přípravu výrazně jednodušší. A levnější. Za oválem musí stejně jako Martina Sáblíková po celou svoji kariéru jezdit do zahraničí.

„Musí se platit tréninky na dráze, benzín, ubytování, které není úplně nejlevnější,“ vypočítává. I proto si jako přestupní stanici pro přechod na dlouhé ovály vybral short track, tedy rychlobruslení na krátké dráze, kterému se dá věnovat i na hokejových stadionech. Ale Jílek směřoval od začátku ke sportu, v němž českým fanouškům tolik radosti udělala Sáblíková.

„Sledoval jsem olympiády v letech 2018 a 2022, kdy jsem jí fandil. A také klukům, kteří přešli na led z koleček, protože jsem je znal,“ vybavuje si. A v hlavě se mu začínal rodit plán… „Při hrách v Pekingu jsem si říkal, že se tam chci také jednou dostat a závodit,“ přiznává. Ale tak smělý, že by se to mohlo povést hned o čtyři roky později, nebyl.

„Určitě to neproběhlo tak, že bych se jednoho dne probudil a řekl, že pojedu na olympiádu v roce 2026. Ale vloni jsem viděl, že mi to na bruslích jde, vyhrával jsem nějaké juniorské závody a říkal si, že bych další rok i v seniorech mohl jezdit dobře a dostat se na olympiádu,“ popisuje plán, který zatím vychází více než stoprocentně.

Ví, že musí ještě spoustu věcí vyladit. I mimo led, aby ho nezbrzdilo nachlazení jako při letošním vrcholu sezony. „Musím pečlivě dodržovat hygienu jako nošení roušky v letadle, dezinfikovat si častěji ruce. To je velká zkušenost, kterou mi dala letošní sezona,“ přiznává.

Na olympijských hrách na dráze v Miláně by se mohl představit hned ve čtyřech disciplínách. Před zraky své rodiny. „Jezdí na závody, kam můžou, obrovsky mě podporují. Na olympiádu už mají lístky,“ cení si Jílek. Však tatínek stál u jeho rychlobruslařských začátků a dodnes mu pomáhá s přípravou, byť má spíš atletickou minulost.

„Ale o bruslení si nastudoval dost věcí, má trenérské kurzy, dokáže mi dobře poradit,“ říká Jílek. Teď se ale studiu věnuje on sám, brzy ho čeká maturita. „Jestli to bude větší stres než desítka na mistrovství světa? Na ní jsem si věřil. Na maturitu tedy taky, ale to bude zase jiný druh stresu,“ usmívá se.

V Mixzóně mluví i o svých dalších studijních plánech, o podpoře od legendární Sáblíkové i o tom, v čem ho inspiruje hvězdný cyklista Tadej Pogačar.